Říjen 2012

Kvíz HP

29. října 2012 v 16:02 | Renion
Táák :D jelikož se to mělo konatu už včera , tak se omlouvám a máte tu náhradu nadnešek :D co by nás mělo čekat.. mno několik kvízů , grafická soutěž a vyhlášení xD
mno body napíšu na fb :3 teď už kvíz. týká se knihy Harry Potter. Budou tři části kvízu :D
Máme tu první část kniha - tajemná komnata.

I. Autorka knihy
II. Komu je kniha věnována?
III. Co je napsáno na zadní obálce knihy?
IV. poslední věta anotace
V. v knize je plán Bradavic , nebo plán Prasinek?
VI. poslední věta poslední kapitoly :D
VII. Název nádraží ( všichni víme , které myslím :D)
VIII. Jak se nazýval dům Weasleyovích?
IX. jméno nového profesora na OPČM ( obrana proti černé magii)
X. Jméno domácího skřítka , který slouží Malfoyovím.
XI. Jakým způsobem se dostal deník k Ginny?
XII. Pravé jméno Lorda Voldemorta.

snad to neni těžké xD za každou otázku 10 bodů :3 za špatnou bod dolu :D

info

27. října 2012 v 17:28 | Renion
Táák máme tu info na zítřejší den :D

Nejspíš budem na chatu na Facebooku , takže žadný chat (blueboard) zakládat nebudu :D
Bude to trvat asi tak od 28. října -5.listopadu :D nebude to jen jeden den ^^
2. počítám , že bude většina k večeru pryč , takže hlavní 'program' bude 2-3. listopadu :3
Zrovna tu robím program na zítřek xD abych to všechno stihla zařídit , informovat vás , rozloučit se se sestrou , kteá zítra odjíždí a vykonat domácí práce , potřebuju trochu času , takže začneme přibližně v 17:00 nějak tak :D
Teď mi prosím napište , kdo se zůčastní , aď vím , koho do chatu přidat :3 samozřejmě kdykoliv můžete odejít , nebo naopak přijít :DD


87 faktů o Renion

25. října 2012 v 21:01 | Renion
tak já taky mno :DD

1: Miluju Justina Biebera? ► ne
2: Mám sourozence? ► Jop :D
3: Mám se? ► jasně :D
4: Líbí se mi někdo? ► nop :P
5: Jsem ve vztahu? ► ne :D
6: Jsem šťastná? ►momentálně ne
7: Zklamala jsem se už v někom? ► Jo a docela hodněkrát...
8: Měla jsem výčitky svědomí? ► skoro vždycky :D
9: Oblíbené číslo? ► 4
10: Oblíbená barva? ► Zelená , Tyrkysová , černá a fialová :D
11: Jakou písničku jsem poslouchala naposledy? ► Bleach opening 13
12: Jsem na FB každý den? ► jop :D když nemám zákaz
13: Jsem se sebou spokojená? ► cháchacha .. ne :P nesnášim se :'(
14: Poznám takového člověka, který je do mě zamilovaný? ►kéž by někdo byl :D
15: Mám piercing? ► Ne
16: Mám tetování? ► Chci ;D
17: Zima nebo léto? ► zima
18: Jaro a nebo podzim? ► podzim
19: Je takový člověk, kterého nenávidím? ► nenávidim.. moc slabý slovo
20: Jaké barvy mám oči? ► zeleno-hnědá :DD ale spíš víc do hněda :D
21: Co dělám ráda? ► čtu , maluju a poslouchám písničky :3
22: Moje nejoblíbenější pohádka? ► mno když jsem byla malá , tak jsem byla zažraná do pokémonů :D teď mám anime xD
23: Kouřím? ► Ne :D
24: Jaké barvy mám vlasy? ► hnědá :D
25: Kdy mám svátek? ► 24. července :D
26: Kdy mám narozeniny? ► 15. ledna :D
27: Moje nejoblíbenější čokoláda? ► Hořká a mléčná :DD
28: Mám domácí zvířata? ► mno já ne , ale prej celá rodina :D psa a papouška ,a le chtěla bych jako vlastní Vlkodava , nebo Border Kolii
29: Oblíbený film? ► Avengers :D Trója , Geisha ( nebo jak se to píše)
30: Jsem žárlivý tip?► moc ne :D
31: Umím udržet tajemství? ► jop :D
32: Jméno nejlepší kamaráda/ky ► Áďa :DD
33: Chybí mi teď někdo? ► někdo a něco :P
34: Jaké barvy mám mobil? ► červeno-černej :D
35: Oblíbený parfém? ► Ten, kterej mi voní :D
36: Jedno tajemství? ► neřeknu xD
37: Název mé první básničky? ► mno :D byla to básnička k Šesti plamenům :D
38: Moje první básnička? ► nechce se mi jí hledat :D
39: Oblíbený alkohol? ► Cola! xD
40: Kterou barvu nemám ráda? ► růžovou :D
41: Bydlím v domě nebo v bytě? ► Byt , ale chem domek xD
42: Pro koho bych i zabíjela? ► mno to vám neřeknu xD
43: Mám počítač nebo notebook? ► počítač :D takou starou bednu xD
44: Proč mám facebook? ► to ani sama nvm :D
45: Počáteční písmeno křestního jména? ► K :D
46: Miluji stříbro? ► mám ho ráda :3
47: Oblíbené jídlo? ► špagety :D
48: Udělala jsem už někdy v hněvu něco, čeho jsem litovala? ► jop
49: Hrabe mi často? ► nééé vůbec :DDD
50: Jaké plemeno psa mám? ► křížence - border teriérX jezevčík :D
51: Jakého psa bych ještě chtěla? ► Vlkodav / border kolie :D
52: Bude kniha z mých básniček? ► nikdy :DD
53: Mám práci? ► mnoo :D jak se to vezme xD
54: Udělám na facebooku událost v novém roce? ► prečo? :D
55: Velmi dobrý/á kamarád/ka, kterou jsem poznala na FB? ► jak jinak , než Áďa :DD
56: Byla jsem už v zahraničí? ► dvakrát xD
57: Čeho se bojím? ► Výšek a pavouků :D
58: Chodím na facebook přes mobil? ► jop :D
59: Od kdy mám internet? ► od 7 let? :DD
60: Kdy má narozeniny můj nejlepší kamarád/ka? ► to ani nevim xDD
62: Jaké jídlo mi nechutná? ►lečo ._.
63: Je takové zvíře kterého se bojím? ► Pavouk :D
64: Oblíbený květ? ► mnoo.. mučenka? pokud se tomu dá říkat květ xD
65: Oblíbené české chlapecké jméno? ►Hmmm.. :DD těch je hodně :D
66: Oblíbené české dívčí jméno? ► moje xDDDD
67: Jaký lidi nemám ráda? ► namyšlený holky , který si myslí , že když jsou hubený , tak můžou všechno :P
68: Miluju Horrory? ► ne xD
69: Věřím na duchy? ► prdlajs :D
70: Stala se už taková tragédie, na kterou nikdy nezapomenu? ► jop :D
71: Čeho jsem se nejvíce bála v dětství? ► že budu mít pod postelí ducha xD
72: Mám takového kamaráda, na kterého se vždy můžu spolehnout?►ano :3 ale jen jednoho a to mi nevadí :D
74: Kdybych byla milionář, co bych s penězi dělala? ► chá pobrala supinu- Anime maniaci a jela bych s nima na nějakou dobu do Japonska :D
75: Jde mi o vzhled nebo o vnitřek? ► o vnitřek :3
76: Na co se podívám jako první na klukovi ? ► nwm :D většinou oči :DD
77: Koho si vážím nejvíc ze přátel na facebooku? ► celé skupiny Anime maniaci ale nejvíce Ádi :D
78: Pomohl bych i neznámé osobě? ► nevim :D podle toho s čim by potřeboval pomoct :D
79: Nadávám? ►nééééé vůbec :DD
80: Baví mě škola? ► taká blbá otázka :DD
81: Co je nejdůležitější na světě? ► Moje rodina , pes , papoušek , moje neteř a moji přátelé :D o sebe se moc nestarám xDD
82: Co je nejhorší na tomto světě? ► přijde mi , že v poslední době všechno ._.
83: Jaké známky mám ve škole? ►radši se ani neptejte :D
84: Slunce nebo měsíc? ►měsíc :3
85: Co mám na sobě nejvíc ráda? ► nic :P
86: Mám ráda proužky? ► moc je nemusim :DD
87: Moje nej knížka? ► Sabríel :DD

Halloweenská párty

25. října 2012 v 16:52 | Renion
Ano děcka , blíží se nám Halloween :D
Plán mého projeku je jednoduchý:

čekají nás jak jinak Halloweenské soutěže :D
Možná i halloweenská grafická soutěž
Halloweenský pokec :D
Halloweenská videa ( budud se snažit , aby to nebylo nic strašidelného)
Halloweenské prodloužení - ano , místo jednoho dnu halloweenu , bude několik dní :D
Halloweenské nápady - návody na výzdobu
Halloweenské masky - jestli budete někdo mít fotky z halloweenu , tak mi je klidně pošlete ( na Kyroshi@seznam.cz)
Stanou se součástí naší párty :3
Halloweenské povídky :D

a tak dále :D mno čím více lidí , tim větší sranda :3

povídky

25. října 2012 v 16:52 | Renion


Název povídky: Živý Sen
Žánr: Fantasy
Hlavní postavy : (shrnutě ) učední smečka , učitelka smečky
Počet kapitol: plánované 20
Anotace:
Skupinka mladých středoškoláků , kteří žijí normálním životem , v polovině školního
roku dostanou nabídky na kurz života vlků. Nikomu se tam však moc nechce , ale po první hodině jsou si jistí , že
tyto hodiny jim změní život.
Za měsíc však musí složit zkoušku , která je definitivně zbaví dalších dvou let na střední. Pokud se rozhodnou kráčet
cestou života vlků , budou však muset čelit i nebezpečí jiné smečky. Naučit se ochránit si teritorium je lehké , ale ochránit si před cizí smečkou stádo putujícíh bizonů , není jednoduché. Jednoho dne však stádo úplně zmizí a objeví se další smečka. Temná síla je drží ve světě vlků a nikoho nepustí ven. Smečky musí spojit síly ... ale budou s tim učitelé smeček souhlasit? Podaří se smečkám najít zdroj síly , která je drží ve světě vlků?
stav povídky: začínající
Moje slovo k povídce: inspirovaly mě moje sny xD





název povídky: Maska anděla ,srdce démona
Žánr: Fantasy
Hlavní postavy: Dyran , Hoar , Avërill , Elian , Zinara , Sova , Eleanor , Vargëron
počet kapitol: 23
anotace: Kdysi několik andělů strážilo královksé město. Avšak temné síly povstaly a vytvořili armádu příšer.
Dě žen , sestry rozpoutaly válku mezi dobrem a zlem. Pobíjeli anděli a podařilo se jim dostat jednoho na svou stranu. Tři andělé stihli před svou smrtí přesunout andělskou moc do jednoho muže a dvou dětí.
Po několika letech se ten , jež skončil válku , vidal na putování zemí. Narazil na chlapce jménem Dyran a zjistil , že on má andělskou moc. Jeho plán zní jasně. Dostat chlapce mimo dosah spárů zla a sjednotit síly dobra. Cestou narazí na dívku , kterou po válce vychovával. Její andělská moc je však slabá , jelikož dívka je způlky anděl. Cestu jim zkříží padlý anděl a zabiják. ( anotace nedokončena :D usí se domyslet :D )
stav povídky: rozepsaná , pozastavená
moje slovo: myslim , že tot asi jako knížka nevyjde :D

další povídky: Legenda zemí Ilirior - pozastavena
Poslání fénixe- pozastavena

3. kapitola MASD

25. října 2012 v 16:52 | Renion

Chvíli hledala směr vesnice , která byla podle muže jejich nepřítelem. Zinara byla opatrná , proto radši v téhle části vedla klisnu za sebou. Příroda tu byla o poznání lepší. Na to , že se blížila zima , měl mech svou obvyklou barvu a tráva nebyla povadlá.Zirana pokračovala v cestě. Lehce našlapovala a vyhýbala se větvičkám. Když zaslechla slabé šustění , zastavila se a vhlédla.
Na sedlo klisny usedla sova.
"Co tady děláš?" sykla otráveně Zinara.
"Dyran mě sem poslal."
Zinara protočila oči a šla dál. Sova občas zamručela , když klisna překročila kámen a zahoupala se, nebo schválně nadskočila , aby se sova naštvala.
"Co ve vesnici ?" dívka to řekla s obavami v hlase. Věděla , že vesnice do které míří bude 'pravá' .
"Hoar se chová tak , že se to i Dyranovi zdá divné... Tajně jsem se dostala do domu toho muže. U čajových lístků jsem našla nějaké bylinky. Na chvilku jsem bla trošku mimo , ale nečuchla jsem si moc." sova se oklepala , když si vzpomněla na bylinky.
"Musel mu to nasypat do čaje. Takhle převést znalce bylinek." Zinara zakroutila hlavou.
Pomalu se blížili k vesnici.
Zinara zaslechla tichý hovor několika žen. Když plně viděla na vesnici , ženy se k ní otočily.
Trochu nejistě se na ně dívala. Jedna z žen se zamračila.
"Dneska už jsme vám svoje zásoby dali." zněla trochu vystrašeně , ale snažila se pobrat odvahu.
Dívka byla trochu zaskočená.
"Nejsem z druhé vesnice. Chtěla bych si s vámi promluvit , pokud dovolíte." usmála se a dala najevo , že ženy se nemusí obávat.
Ženy se na sebe jen krátce podívali a jedna z nich přikývla. Byla to ta nejstarší , zjevně vedla vesnici.
Ostatní se vrátili do svých domů , nebo k práci.
Zinara s klisnou a sovou přišli blíže.
"O čem chcete mluvit?"
"Týká se to toho , co mezi vesnicemi je." chvilku se dívala kamsi za ženu do vesnice.
Žena pokrčila rameny. "Pokud vám to pomůže , tak vám řeknu vše , na co se ohledně vesnice zeptáte."
"Řekněte mi něco víc o druhé vesnici."
Žena si povzdechla.
"Před třemi lety jsme tu žili v klidu. Když se objevila další vesnice nedaleko té naší , řekli jsme si , že máme sousední vesnici , ale když obyvatelé přišli , zjistili jsme , že nám každý měsíc budou brát naše jídlo a zvířata. Nebrala jsem je vážně , ale když se ukázalo , že to jsou stíny s nějakou mladou dívkou v čele , museli jsme se podrobit." řekla to s odporem a znechucením.
Zinara přikývla. Takže jsou to stíny.
"K tomu vám řeknu jen toto... dnes večer plánují útok. Až dojedu do vesnice , kde se patrně podle jejich plánů staneme jejich potravou , pokusíme se jim plány přerušit. Připravte si cokoliv , s čím budete moct bojovat." se zamyšleným výrazem nasedla na klisnu. Sova zamířila k druhé vesnici.
Žena byla trochu překvapená , ale souhlasila.
Zinara se tryskem rozjela k vesnici stínů.







Před vesnicí zpomalila.
Dyran se procházel u kraje vesnice a dělal , že přemýšlí. Koutkem oka pozoroval přijíždějící Zinaru , která rychle vedla klisnu do stáje.
Za chvilku už byla u Dyrana.
"Tak co?" sedl si na trávu a škubal povadlá stébla.
"Připadala jsem si jako nějaká.... prostě mi přijde , že je toho moc. Před několika dny jsem na vás narazila v hostinci , Hoar tě prohlásil za učně a řekl ti co je zač a já měla původně namířeno jinam." opřela se o stěnu jednoho domu.
"Možná toho je moc a ani nevím , po čem stíny jdou." Dyran zahodil stébla trávy.
" Jdou po lidech s andělskou mocí. Ta šílená ženská zabila anděly a vzala si jejich sílu... Ohrozit jí můžete jen ty a Hoar." Zinara to řekla klidně.
"Hm... myslím , že jen Hoar. Až pojedeme okolo Nirvellského lesa , vracím se zpátky do vesnice."
"Pokud se k Nirvellu vůbec dostaneme." povzdechla si.
"Tahle vesnice je plná....." zarazila se.
"Plná čeho?" z poza chaaky vykoukl hlavní 'stín'.
"Plná...plná zvláštních věcí." Dyran se rozpačitě usmál.
Muž kývl.
Zamířil zpět , protože ho vystřídal Hoar.
"O čem se tu bavíte mí společníci?" šlo vidět , že je lehce mimo.
Zinara vstala a stoupla si naproti staříkovi. Nechápal , co chce udělat , ale brzy to zjistil. Chrstla na něj vodu z měchu , který si vzala sebou.
Hoar se zamračil. Hlavu měl mokrou a z nosu mu kapalo.
"Voda nezabírá?" zkoumavě si ho prohlížela.
"Je to sice moc jednoduché , ale ano." vyždímal si klobouk.
"Ty bylinky mi dali zabrat." zazubil se a nasadil si promočený klobouk.
"Tak a teď zkus vyřešit to , že stojíme ve vesnici , kde jsou stíny , které díky tvému nápadu zaútočí na nevinné lidi a my se staneme jejich potravou." Nasupeně se na Hoara podívala.
"Už jsem to vymyslel , zatím co jsi byla pryč. Dostal jsem se z pota bylinek sám a jinou metodou , než vylití vody."
Nasadil si klobouk a přisedl si k nim. Šeptem jim vysvětlil svůj plán. Dyran mu řekl pár připomínek a společně plán upravili.
"Sovo... zaleť do té druhé vesnice a řekni , že útok se bude konat dřív. Můžeš jim pomoct se připravit." Dyran pohladil sovu po hladkém hnědém peří. Její malé tělíčko se zachvělo. Roztáhla křídla a odletěla.
"Zinaro , dojdi si pro meč a připrav si šípy. Dyrane... připrav koně." Hoar byl vážný.
Dyran kývl a společně s dívkou se vydali ke stájím.


O tři hodiny později se celá vesnice shromáždila u lesa. Dyran vypadal nervózně , ale zatím mu nervozita šla skrývat. Všichni tři na koních vykročili v čele vesnice do lesa.
Hlavní stín v mužské podobě si se spokojeným výrazem kráčel vedle nich a zbývající stíny se táhli za nimi. Úplně v zadu jela na koni , černém jako noc nějaká dívka zahalená v plášti. Do obličeje jí nebylo vidět , ale Dyran měl možnost zahlédnout meč vykukující zpoza pláště.
Cítil z ní obrovskou moc. Nevěděl , že má připravený ještě jeden meč , který nebyl vidět. Nebyl to obyčejný meč.
Když se zastavili , před vesnicí stálo asi třicet ozbrojených vesničanů. Většinou to byly muži a sem , tam ženy.
"Věděli o tom.." muž se podíval na Hoara a ostatní.
Koně vyrazili k vesnici. Těsně před vesničany se otočili tváří ke stínům.
"Ano... věděli. A vy stíny dnes budete zničeny. Nechápu jaký význam mělo několikaleté vybírání zásob , když váš účel je jiný." Hoar seskočil z kloně.




"Mýlíš se můj lidský příteli." mužovi se na tváři objevil provokativní úsměv.
"My nejsme úplně stíny." s těmito slovy se mu začala loupat kůže. Lidská kůže padala po kusech a odhalovala maso. Příšera se zmocnila mužova těla a žrala ho zevnitř. Pod ním se vytvořila kaluže tmavé zapáchající krve. Maso začalo hnít. Zinaře se zvedl žaludek. Nebyl to hezký pohled. Zároveň s hnijícím masem začaly růst chlupy. Měly mechově zelenou barvu. Nohy se zvětšily a prodloužily. Místo nehtů se objevily drápy a ruce byly spáry , které byly připraveny trhat lidské maso. V hrudi se jí objevilo několik děr a vykoukly kosti se zbytky masa. Oči byly velké a temně černé.
Místo uší měly rohy a v tlamě dlouhé tesáky.
Stálo před nima třicet hnijicích příšer a jedna osoba zahalená v plášti.
Seskočila z koně. I kůň se jaksi změnil. Ohlávka , sedlo a otěže zmizely. Oči rudě zářily a zuby se změnily v tesáky.
"To je na mě moc." Dyran si povzdechl.
Plášť osoby dopadl s lehkým šustěním do kaluže tmavé krve.
Dívka , která tam stála , držela v ruce meč , bohatě zdobený a s červenou čepelí.
U pasu jí vysel druhý. Vlasy měla dlouhé , světle hnědé a oči zeleno-hnědé.
Oblečení měla stejné jako ostatní. Přešla k velké příšeře.
"Rozdrtíme je ." Příšera měla nelidský a hluboký hlas.
Vesničané se trochu stáhli.
Dívka se výtězoslavně usmála a příšery vyrazili. Zinara vytáhla několik šípů , které zabodla do země před ní a jeden zasadila do luku. Hoar vytáhl svůj meč , který pohltila bílá záře energie.
Dyran se na to díval s obdivem.
"Andělská moc." mrkl na chlapce. Ten nejistě vytáhl meč a stoupl si do bojové pozice. Příšery se blížili s nelidským chrčením a z tlam jim kapala zbývající krev z těl vesničanů....




Elian ležel na plochém kameni a vyhříval se na sluníčku. Avërill nad něčím přemýšlel a Draci se pohrávali s ulovenou zvěří.
Na Elianovi něco přistálo. Leknutím sebou trhl a snažil se to ze sebe směst. Když se narovnal do sedu a prohlížel si okolí, z vysoké žluté trávy vykoukla malá orlí hlava. Orel se zaklepal a vražedně se na chlapce díval.
Pták chvíli uvažoval o tom , jestli má jít blíž , ale pak vyskočil na kámen a začal hlásit zprávu od Elianovy sestry.
Když odletěl , Elian se podíval na Avërilla.
"No letět tam s drakem …. moc dobrý nápad to není." pokrčil rameny a pohrával si s kamínkem.
" Tak budu muset jet na jednom z ostrohřbetů.." Elian slezl z kamene , upravil si košili a podrbal se ve vlasech.
"Problém ale je , že tu nemám píšťalku." zazubil se na Avërilla , který moc dobře věděl , co to znamená. Vytáhl z kapsy černou kamennou píšťalku s nádhernými ornamenty z perlového prachu.
Hodil jí chlapci , který se na něj vděčně usmál. I když byl Avërill nemilosrdný zabiják , dokázal se smát a občas .. což bylo vzácné si udělal i legraci.
"Snad tě tentokrát Caira snese líp." ušklíbl se. Vyškrábal se na několik velkých kamenů , které tvořili menší skálu. Přiložil píšťalku k ústům a jemně do ní foukl. Z píšťalky se linuly líbezné tóny , ale i v nich bylo cítit zlo. Píšťalka byla na koženém provázku , tak si ji pověsil na krk.
"Proč se jim vlastně říká ostrohřbetové?" otočil se na padlého anděla.
"Dokážou zpevnit svou srst natolik , že by se tvrdost rovnala oceli. Strašně rádi tím zabíjí ostatní." protočil oči nad Elianovo nevzkušeností .
Z dálky se ozvalo chrčivé vytí. Nad nimi na skalách stál obrovský šedý vlk. Srst se mu podivně leskla a oči měl černé... temné a chladné. Za ním stálo pár menších vlků. Zřejmě to byli ochránci velkého vlka. Jedním mohutným skokem přistál vedle Eliana. Velikostí chlapcovi sahal po hruď.
Měl velké ostré drápy a uši pečlivě poslouchaly každé zašustění.







Oproti normálnímu vlkovi měl silnější nohy a mohutnější tělo. Tesáky byly delší a skoro vyčnívaly z tlamy. Tito ostrohřbetové byli zvláštní nejen díky zpevnění srsti , ale i díky počtu ocasů. Nejvýš postavený vlk měl čtyři ocasy.
Elian bez jediného slova přejel Avërilla pohledem a nasedl na vlka. Zkontroloval své meče a hodil přes sebe plášť . Vlk se rozeběhl směrem k lesu po skalních cestách. Ostatní vlci běželi za ním.


První náraz ustál. Příšera se zuřivě oháněla drápy. Dívka tam pořád jen tak stála , vedle monstrózního koně.
S mečem nikdy nebojoval , proto mu šly útoky špatně. V momentu , kdy se příšera dostala blízko k němu , zavřel oči a máchl mečem. Příšera se válela na zemi , přeříznuta v pase. Dyran se v duchu zaradoval. Jakmile mu ale na ruku skapala tmavá krev příšery , udělalo se mu špatně. Rozhlédl se. Těla ubohých vesničanů ležela v kalužích krve. Někteří měli useknutou hlavu , která stejně skončila rozdrcena pod nohy příšer. Někteří měli rozpáraná břicha a jejich vnitřnosti se válely po zemi , nebo prostě jen byli probodnuti. Tentokrát se zapojil i kůň. To co udělal Dyrana zarazilo. Začal požírat mrtvoly vesničanů. Teď se mu opravdu zvedl žaludek. Hlava se mu motala a ruce se třásly. Padl na kolena a zíral na svůj odraz v krvi.
Zinara zabíjela jednu příšeru za druhou. Hoarovi to šlo tak snadno a on si tady klečí , třesoucí se jako malé dítě bojící se tmy. Když už příšer zbylo málo , vesničané si dodali odvahy.
Jejich odvaha však znovu poklesla , když se za dívkou objevil obrovský vlk a na jeho hřbetě hrdě seděl chlapec s hnědými vlasy v černém plášti a meči u pasu. Majitelka monstrózního koně vyrazila směrem k Dyranovi.
Blonďatý chlapec se zamračil. Pomalu se zvedl a připravil si meč. Dívce se na tváři objevil pohrdavý úsměv. Zinara se snažila setřást příšery a dostat se k Dyranovi. Tu dívku znala.. věděla , že je opravdu silná , ale nemohla si vzpomenout , kde ji viděla. Dívka stiskla pevně meč. Dyran ji pozorně sledoval. Nečekaně vyrazil. Máchl mečem , ale dívka byla rychlá. Zezadu ho praštila loktem do hlavy. Dyran se zapotácel. Hlavu měl jako v ohni , ale snažil se udržet na nohou.
Dívka se chystala na konečný útok , ale Zinara odrazila její meč. Konečně se dostala od příšer.
Chlapec mezitím slezl z vlka , který pomalu s hladovým výrazem zamířil k vesničanům. Elian chvíli čekal na šanci , dostat se k sestře.
Když jeho sestra Caira začala nad Zinarou vyhrávat , přiskočil k dívce a praštil jí do spánku.
Oba dva byli rychlí. Caira si přivolala koně , Elian vlka. Naložil Zinaru na jiného , menšího. Dyran se snažil přejít bolest hlavy a Hoar chránil vesničany. Elian s vlky zmizel v lese. Caira odvolala příšery a jen se spokojeným výrazem si prohlížela Hoara.
"K čemu i bude , unést Zinaru?!" Hoar soptil , ale snažil se zachovat klid.
"To ti nemůžu říct , ale týká se to její ničivé moci." zamířila do lesa a po chvilce také zmizela.
Hoar zaraženě stál na místě. Jestli Zinaru pohltí temnota a využije její moc ….. jsou ztraceni...


































"Sakra měl jsi sebrat toho kluka! Zinara má sice moc , ale ten kluk ji má větší. Víš že nerada improvizuju." Caira stála nad Zinarou , která byla v bezvědomí.
"No tak promiň , že jsem vůbec přišel." Elian se na ni nasupeně podíval. Píšťalku vrátil zpět Avërillovi , který se držel od dívky dál.
Caira si povzdechla." Myslím , že Hoar nějakou chvíli popřemýšlí o plánu a pak nás bude sledovat."
Pohladila koně po čumáku.
"Budeme jí muset vzít do hradu Cavëllu , ale je to odtud hodně daleko." Avërill se odvážil přiblížit.
Caira kývla.
" S Elianem jí tam vezmeme , ty leť zpět ke své paní a řekni jí , ať pošle alespoň tři mágy." pousmála se na něj.
Avërill si povzdechl . Kývl a nasedl na draka. Elianova draka vzal sebou.
Ostrohřbet se čtyřmi ocasy tu zůstal spolu s dalším , který vezl Zinaru.
Když Avërill odletěl , Elian se podíval na sestru s pobaveným úšklebkem.
"Co se stalo , že mu nejdeš po krku?"
"Nic, jen na to nemám čas." zamumlala.
Chlapec jen zavrtěl hlavou a prohlížel si Zinaru. Chvíli přemýšlel , co s ní , až dojedou do Cavëllu.
"Může se hodit." Caira pokrčila rameny a vyšvihla se na koně. Naznačila bratrovi , aby ji následoval a zamířila přes hory.
"Cesta bude nebezpečná , zvlášť , jestli Hoar vymyslí plán , jak nás dostihnout a dostat tu holku zpět." mlčky se podívala na Zinaru. Povzdechla si.
Cesta ubíhala pomalu. Vlkům nedělalo problém vyšplhat se na vyšší kamenné výstupky , ale Caiřin kůň s tím měl problém. Po pěti hodinách přejeli hory. Sourozenci hleděli na rozlehlé zelené pláně a obrovské lesy. Při pečlivém pozorování , bylo možné spatřit několik malých vesnic.
"Utáboříme se někde v lese.." Elian se protáhl. Zamířili přes pláň. Chlapec každou chvíli kontroloval Zinaru , jestli se neprobrala. Delší chvíli , co nedávala pozor , dívka seskočila z vlka a rozběhla se pryč. Byla ale příliš unavená a nohy se jí pletly. Caira ji jen otráveně sledovala. Pak pobídla koně a rozjela se za ní.
Zinara trochu zrychlila. Ztrácela dech. Caira jí kvůli času netrápila a čapla jí za košili. Praštila jí do spánku a znovu omráčila na nějaký čas.
"Příště jí budu muset svázat." uchechtl se chlapec a znovu vyrazil k lesu. Když už se konečně utábořili , Caira svázala Zinaře nohy a ruce. Vzalá jí dýku a meč a opřela ji o strom.
Elian seděl u ohně a hrál si se stéblem trávy . Pomalu se začínalo stmívat.
Zinara se pomalu začala probouzet. Bolest jí projížděla hlavou a jediné na co se zmohla , bylo to , že pozorovala sourozence.
"Hm.. už jsi vzhůru. " Caira se k ní otočila.
Zinara ji propalovala pohledem.






2. kapitola MASD

25. října 2012 v 16:51 | Renion




Všichni tři nasedli na koně a vyrazili k Drunvelskému lesu. Podle něj byla pojmenována vesnice Drunvel. Zinara jela na své černo-hnědé klisně. Měla zvláštní přechod barvy srsti , ale vypadala nádherně a vznešeně, jakoby patřila nějaké princezně. Oči měla temně modré a hřívu černou , jako havraní peří. Zinara se cestou bavila s Hoarem a mluvící sovu ignorovala.
Když vjeli do lesa , sova utichla.
"Konečně." vydechla dívka a se sovou se propalovali pohledy.
Pomalu projížděli lesem a sledovali okolí. Stromy byly napůl suché , skoro bez listí. Tráva vysela povadle dolu a mech na kamenech ztratil nádhernou zelenou barvu.
Hoar se zamračil. Seskočil z klisny a utrhl stéblo trávy. Sotva ho pevně chytil , rozplynulo se , jako kdyby nikdy neexistovalo.
"Zase stíny?" Dyranovo kůň se nervózně otočil dokola a Dyran ho začal uklidňovat.
"Ne, tohle je něco horšího." bylo to poprvé , co Zinara promluvila na Dyrana.
Hoar si zrovna prohlížel polámané keře a sledoval cestu stop.
"Co tedy , když stíny to nejsou?" Dyran také seskočil z koně a zadíval se na Zinaru.
"Nevím , jak se jim říká , ale berou na sebe lidskou podobu... něco jako stíny , ale je to víc nebezpečnější... umějí dobře zacházet se zbraněmi a když se naštvou , tak schodí lidskou masku.
Nejsou dvakrát moc hezcí." znechuceně se zašklebila a vzala otěže.
"Měli by jsme odsud rychle zmizet." Hoar se odtrhl od keře a také vzal otěže svého koně.
Dyran jen mlčky přikývl.
"Nevypadá to dobře. Tenhle les byl vždy silný a zářil zelení , ale teď je z něj pole suchých kůlů a polámaných keřů."
Když procházeli , koně byli čím dál více nervózní. Hoar vytasil meč , který byl pověšen na jeho opasku.
"Jsi asi jediný , který má zbraň." Dyran se díval na meč s obdivem. Jílec meče byl zdoben a na jeho konci se spokojeně leskl zlatý dráček. Na drakovo zlatých křídlech bylo posázeno několik malých zelených drahokamů.
"No já tu také něco mám." zamumlala dívka a od sedla odpoutala luk a přes rameno si přehodila toulec s šípy. Šípy měly černé peří a luk byl zdobený. Odpoutala ještě meč podobný Hoarovo meči a podala ho Dyranovi.
"Snad si s tim poradíš."
Dyran se na ni dotčeně podíval. Dívka se jen pobaveně usmála a vykročila za Hoarem.
Každé zašustění je přivedlo k ještě větší opatrnosti.
Po několika hodinách mlčení a pozorování okolí Hoar namítl , že si odpočinou.
"Odpočinek zatím nepotřebujeme , ale nejspíš se tu budeme muset zdržet přes noc."
Meč si připevnil zpět na opasek a hledal vhodné místo k utáboření.
Sova celou dobu spokojeně seděla na sedle Dyranovo koně
"Neříkal jsi , že by jsme odsud měli rychle zmizet?" Dyran se opřel o strom. Vítr si pohrával s jeho blond vlasy , takže je párkrát musel upravit , aby mu nepadali do očí.
Hoar si povzdechl. "Já vím.
"Nemáme ani zásoby na cestu. Stejně vás u hor Ostrohřbetů opustím." Zinara sebrala pár klacků a udělala ohniště.
"Večer jsou ty příšery nejvíce aktivní a ohně se prý bojí , ale stejně tak i tak na ně narazíme."
Začala rozdělávat oheň , protože se stmívalo.






Avërill se po dlouhé cestě vrátil zpět do sídla své paní. Podal hlášení o tom , že stíny se dostali ke královskému hradu.
"Ztrácím nad nimi u hradu kontrolu. Ty černá primitiva si dělají co chtějí." Žena si povzdechla.
"Má paní... Hoar se vrátil." Avërill si ženu u staraně prohlížel. Její černá křídla se chvěla.
Vypadalo to , že každou chvílí to tu celé zničí , ale jen pomalu zavřela oči.
Když je znovu otevřela , byla klidnější..
"Byl sám?" zeptala se ledovým hlasem , až Avërillovi běhal mráz po zádech.
"Ne … byl s ním nějaký mladý kluk a Eronina dcera." poslední jméno řekl opatrně.
Žena vstala a přešla k Avërillovi.
"Teď mě moc dobře poslouchej milý Avërille. Dávám ti úkol...Když ho nesplníš , zemřeš."
Obešla ho do kolečka a krutě se usmála. "Zabij Hoara a s ním i tu holku. Hoarův mladičký učeň by se mohl hodit. Nepůjdeš ale sám. Nejdříve vyhledáš Eliana a … jsem ochotna vám půjčit draky."
Vrátila se zpět na trůn z černého Onyxu a spokojeně se na Avërilla podívala.
Ten jen kývl hlavou a zamyšleně vyšel ze síně. Ve svém pokoji si sbalil věci a svůj oblíbený meč.
Černýma chodbama zamířil do 'stájí' několika draků. Byla to velká jeskyně , kde na řetězech běsnilo několik různobarevných draků. Na toho největšího si netroufal , protože ten patřil jeho paní.
Vybral si temně modrého draka. Jeho šupiny na hřebě měli trochu jiný odstín než na zbytku těla.
Byl pěkně divoký a chrlil modrý plamen , ale Avërill už si ho dokázal zkrotit. Při pohledu do jeho očí se drak přestával vzpírat. Avërillovy rudé oči a jeho vražedný pohled děsil každého.
Drak se podřízeně přitiskl na zem a nastavil záda , aby mu Avërill mohl připevnit sedlo , speciálně pro draky.
Když se na draka vyhoupl , pohodlně se usadil v sedle a vzlétli.
Létat na drakovy mu šlo , na to , že na něm letěl jen dvakrát.
Očima pod sebou pátral po jednom z měst jeho Paní. Když to město zahlédl, pobídl draka , aby pomalu klesal.
Přistáli před městem. V městě žilo jen pár lidí a stíny v lidské podobě. Draka nechal před městem a prošel kamennou bránou.
Procházel ulice a pozoroval domy. Zastavil se v uličce , kde byl hostinec.
"Ale , kdopak nám to přišel na návštěvu." ozval se za ním mladý hlas. Avërill se otočil. Stál za ním chlapec s hnědýmy vlasy , které mu vítr foukal do obličeje a zeleno-šedé oči sledovaly padlého anděla.
"Eliane." Avërill se zašklebil. Přistoupil k mladíkovi. Byl jen o tři roky starší než Elian , ale nevypadal na to.
"Jak se daří?" Elian si ho prohlížel a pak se pousmál.
"No.. dostal jsem úkol a ty mi ho máš pomoct plnit."
"Hou hou hou! Né tak zhurta. Mám nějakou práci." Elian se na chvíli zamyslel.
"Musí to být?" zeptal se opatrně.
Avërill kývl.
"Jak chceš. Co máme udělat?" Hnědovlasý chlapec se protáhl.


"Zabít toho starce Hoara , nějakou holku a zajmout Hoarova učně. Přijde mi to lehké , ale přeci jenom je to Hoar."
Elian si zaběhl pro věci. U pasu se mu pohupovaly dva meče. Jeden delší a druhý katší. V pouzdře měl dýku zdobenou Elfským stříbrem.
Na sobě měl Bílou košily , černou vestu a hnědé kožené kalhoty. Vzal si i plášť a ještě jeden náhradní.
Před město mezitím přiletěl ještě jeden vyslaný drak.
"Na zabíjení holek nejsem. To nechám na tobě." Elian pokrčil rameny.
Avërill po něm hodil otrávený pohled.
"Víš vůbec , kde jsou?" Elianův zelený drak se zavrtěl.
"Míří k horám Ostrohřbetů." Avërillův drak vzlétl.
Zamířili k horám.







První držela hlídku Zinara. Když vzbudila Dyrana , pochybovala , že ten hlídku udrží.
Začal se rozkoukávat. Sedl si ke stromu a chvíli civěl do ohně. Celé dvě hodiny se nic nedělo , tak si pohrával s mečem a zkoumal ho. Opravdu byl podobný Hoarovo meči , jen místo zlata byl stříbrný a o něco kratší.
"Zajímalo by mě , kam půjdeme , až přejdeme hory. Je to docela blízko naší vesnici."
Sova seděla načepýřená u ohně a v bezpečné vzdálenosti sledovala plameny.
"Mám naší vesnici rád , ale kdo si mě tam všímal? Všichni mě ignorovali. Myslel jsem že alespoň při slavnostech se se mnou bude někdo bavit."
Položil meč a volně si hodil ruce přes pokrčená kolena. Sova se zamračila.
"No tak Dyrane! Naříkáš tady nad tím , že se s tebou nikdo nebaví. Chováš se jak holka!"
Dyran zvedl obočí a pobaveně se usmál.
"Máš pravdu." Vstal , překročil sovu a začal budit Hoara na hlídku.
"Tohle nenávidím." zamručel stařík a pomalu se posadil. Zabalil se do pláště a přesedl si ke stromu.
"Máme ještě něco k jídlu na zítřejší cestu?"
Dyran se podíval do tašek pna sedlech. Koně už spali , přivázaní ke stromu a spokojeně oddychovali.
"Něco málo tu je." pohrabával se brašnou a počítal jídlo.
"A voda?"
Dyran se zarazil. Zatřepal měchem , ale nic se neozvalo. Zakroutil hlavou a dal prázdný měch zpátky.
Hoar si povzdechl. "Prospi se hochu , zítra vyrazíme brzy ráno a pojedeme dlouho."
Nasadil si svůj velký hnědý klobouk a mrkl na chlapce.
Druhý den brzy ráno byl Hoar na nohou a připevňoval koním sedla.
Dyran zničil ohniště a Zinara odnesla kameny.
"Zamíříme k Severnímu městu. Byl jsem tam jen jednou a obyvatelé jsou pěkně nevrlí , ale musíme doplnit zásoby." Hoar chytil otěže svého koně a zamířil na lesní cestu.
Zinara ho následovala a Dyran jen pokrčil rameny a šel za nimi.
Sova si spokojeně seděla na sedle Dyranova hnědého koně a pozorovala seschlé okolí.
Nechtěli koně po ránu moc unavovat , tak šli po svých.
Odpoledne k obědu si rozdělili poslední jídlo.
"Říkal jsi , že je tvůj učeň , tak proč ho něco nenaučíš?" Zinara ukázala na Dyrana , aniž by se na něj podívala a ukousla si kousek sýru.




"Jak vidíš , ještě na to nebyl čas." Hoar pokrčil rameny.
"Já... něco nechápu. Potkal jste mě na hradě , protože por vás přiletěla sova a po tom , co jsme utekli stínům... což bylo jednoduché na koních , jste řekl , že bych mohl být váš učeň."
Chvíli čekal , jestli Hoar nějak zareaguje a pak dál pokračoval.
"Vždyť mě sotva znáte. Jsem jen obyčejný kluk z vesnice."
Hoar chvilku mlčel.
"No máš pravdu. Dotva tě znám a už íkám , že budeš můj učeň... Měl bych ti to říct na rovinu."
Dyran se na něj zadíval zkoumavým pohledem kaštanově hnědých očí.
"Před šestnácti lety se Královské město dozvědělo , že zlo vytváří stíny , Izgify a démony.
Město bylo pod ochranou andělů. Ten , který vytvářel démony zemřel a na jeho místo nastoupila jeho žena , ale nebyla sama. Spolu s ní spřádala temné plány její sestra , která žila v královském městě. Král se o tom dozvěděl , až když padl poslední anděl." Hoar se odmlčel.
"Byly jsme povoláni do války proti armádě příšer , ale já musel hlídat malou holčičku. Dceru jedné z těch , které zabili anděly." Krátce se podíval na Zinaru.
"V královském městě existovala ještě jedna skupina , do kterých někteří andělé přesunuli svou moc.
Jeden z nich sem byl já a když zlo začalo vyhrávat , rozhodl jsem se společně s králem válku ukončit. Po válce jsem vychoval Eroninu dceru a toulal se světem.
Teď je ta situace stejná. Eronina sestra přežila a chystá se k dalšímu útoku."
Dyran si v hlavě probíral slova. Zinara se na Hoara posmutněle dívala.
"Ale co s tím mám společného?"
"Máš jednu z andělské moci , stejně jako já. Avërill , sluha Eroniny sestry zabil svou sestru. On sám je anděl , ale jeho sestra stihla předat moc jednomu z dětí...." větu radši nedokončil.
"Měli by jsme jít dál." Zinara vstala a vyhoupla se na koně.
Dyran se v sedle ještě pořád snažil pobrat slova, které mu Hoar řekl. Opakoval si to pořád do kolo a ani nevnímal , kudy jedou.










"Počkáme na ně v horách?" Elian upravoval drakovi sedlo. Přistáli na malé louce nedaleko hor Ostrohřbetů.
"Myslím že zaútočit na ně hned by nebylo dobré." Avërill ho sledoval. Stál opřený o velký kámen a přemýšlel jak Hoara zabít.
"Jak chceš" Elian pokrčil rameny a utáhl řemen sedla.
"Vlastně jako první na ně zaútočí ty příšery. Jak se vede tvojí sestře?" Avërill se ušklíbl.
"Dobře. V umění s meči je lepší než já , takže by sis měl dávat pozor a to , co před ní říkáš." Elian se pobaveně zašklebil. Vzpomněl si na poslední setkání jeho Sestry a Avërilla.
"Minule jsi málem přišel o krk."
Avërill se na něj nasupeně podíval. Propaloval ho rudýma očima.
Když měl Elian hotovo, znovu vzlétli směrem do hor.






Dyranův kůň se zastavil.
"Kde to jsme?" začal se rozhlížet.
"Tahle vesnice tu nikdy nebyla." Hoar se zamyšleně díval na domy před sebou.
Z jednoho domku vylezla nějaká žena. Šaty měla potrhané a špinavé , ale zdálo se , že tak tady žije každý.

Domky byly postaveny ve zvláštních tvarech. Jedny uzavíraly kruh a ty co byly opodál stáli v řadě.
Žena k nim pomalu a opatrně přišla. Zkoumavě si je prohlížela.
"Vítejte v naší chudé vesnici." hlas měla nakřáplý a nevypadala zdravě.
"Jak dlouho je tu tahle vesnice?" Hoar si zamračeně prohlížel domy.
Z další chatky vylezl muž. Oblečení měl také potrhané a špinavé , ale na rozdíl od ženy vypadal zdravě.
"Tato vesnice tu stojí dlouho , předlouho." mávl za sebe rukou.
"Pokud dovolíte cizinci , zvu vás do svého malého domku." muž se uklonil.
Hoar nejistě přikývl. Slezl z koně a podal otěže Zinaře , která už také stála na nohou.
Dyran ve vzduchu cítil něco špatného. Hoar zamířil s mužem do chaty a Zinara s Dyranem do stájí.
"Nelíbí se mi to tady." Zinara ustájila svojí klisnu.
"Nedivím se ti. Cítim tu něco ...zlého." Dyran pohladil koně po čumáku.
Zinara si na opasek pověsila pouzdro s dýkou.
"Kdyby náhodou." pokrčila rameny a usmála se.
Dyran si vzal meč a společně vyšli ze stájí.
Zamířili za Hoarem a mužem z vesnice.
Seděli v chatrči u dřevěného stolu a popíjeli čaj. Muž Hoarovi vyprávěl historii vesnice.
Dyran a Zinara si mlčky přisedli a poslouchali mužova slova.
"Ovšem je tu vesnice stínů , která nás ohrožuje. Nejsou to přímo stíny , ale něco podobného."
muž si povzdechl a upil čaje z bílého lehce zdobeného hrnečku.
"Jak vás ohrožují?" Zinara si prohlížela pokoj. Nebyl moc útulný , ale na život ve vesnici stačil.
" Vždy za týden k nám přijdou a vezmou si naše zásoby. Před nějakým rokem jsme byli nádherná čistá vesnice , ale teď žijeme ve špíně a o hladu."
Ukázal na svou potrhanou a špinavou košili.
"Také jsme doufali , že nějaký cizinec nám pomůže.¨" nadějně se na Hoara a ostatní podíval.
"Ve stájích je ještě jeden kůň. Ten není váš , že ne?"
Muž zavrtěl hlavou.
"Pomůžeme vám. Zničíme ty stíny." Hoar vstal s pevným a odhodlaným výrazem. Projednou měl klobouk zase dole.
Muž se rozzářil. Na tváři se mu objevil úsměv , ale Dyran v tom viděl trochu něco jiného.
"Mám ještě jednu otázku." Zinara odsunula hrnek.
Muž se zarazil.
"Je tu kromě nás někdo jiný... myslím cizinec, jak nám říkáte." letmo pohlédla ven ke stájím a pak znovu na muže.
"O ano. Je tu ještě jedna dívka... Sestra jedné z místních obyvatel." muž se znovu usmál.
"Dobře tedy. Do večera si promyslíme plán... Ale nejspíš jich bude hodně.." Hoar sebral klobouk.
"Pomůžeme vám." Muž odběhl k velké dubové skříni a začal tam něco lovit. S hrdým úsměvem vytáhl meč.
"Je po mém dědovi."
Hoar kývl. "Pokud by to bylo možné , svolejte boje schopné dnes večer."
Zinara se zamračila. Společně vyšli z chatrče a zamířili do hostince. Dívka se trochu zdržela a počkala až bude Hoar v bezpečné vzdálenosti od ní. Přitáhla k sobě Dyrana.
"Nějak se mi to nezdá. Takhle by se nechoval. Musel mu do toho čaje něco dát."
zašeptala tak , aby to stařík neslyšel.
"Mě přijde v pořádku." Dyran se uchechtl.
"No... vždy byl opatrný." pustila Dyrana a zamířila ke stájím.
"Co chceš dělat?" zeptal se nechápavě.
"Pojedu se podívat do té druhé vesnice."
Odjela na své klisně pryč z vesnice.




1. kapitola MASD

25. října 2012 v 16:51 | Renion

"Soud rozhodne o tvém osudu mladej, takže se modli."

Zuřivý strážce hodil mladého chlapce do kamenné cely.

"Ale já nic neudělal!" vykřikl chlapec a chytil se mříží. Jeho bílá košile byla potrhaná a špinavá. Tak i jeho hnědé kalhoty z kůže.

Strážce odešel a vyměnil se s jiným. Chlapec se na to jen smutně díval.

"Takhle nás odsuzovat! Podívej Dyrane , kam strážci spějí." vedle mladíka se objevila malá hnědá sova s černým zobákem a velkýma černýma očima. "Za tohle můžeš ty!" zavrčel a otočil se k mřížím zády. "Kdyby jsi zůstala , tam , kde jsi měla být , tak tady nejsme!" povzdechl si. Kaštanově hnědé oči sledovaly malé okýnko skoro až u stropu. Prohrábl si delší blond vlasy. Už se stmívalo a Dyran horlivě přemýšlel , jak se odsud dostat."Jsme na královském hradě , odsud není úniku." chvilku pozoroval strážce.

"Musíme odsud zmizet!" řekl rozhodně. Popadl sovu. " Jestli se v čas nedostanu přes Nirvellský les , tak..." zděsil sem, při myšlence , co by se mohlo stát. Sova se vykroutila z jeho sevření. Urovnala si hnědá pírka a přiskákala k oknu. "Mohla bych zkusit pro někoho doletět.""Ale ať tě nikdo nevidí!" Dyran si ze země přesedl na postel. Sova vylétla oknem ven. Chlapec se chvíli díval na procházejícího strážce. Pousmál se nad svým nápadem. Byl prostý a jednoduchý."Ehm.. můžete na chvilku?" chytl se mříží a nasadil zoufalý výraz. Strážce si upravil helmu a přišel k Dyranovi. Omráčený padl na zem. Dyran popadl jeho klíče a odemkl mříže. Převlékl se do strážcova oblečení , které mu bylo sice trochu velké , ale co.
Odvlekl strážce do cely a zamkl. nasadil si helmu a se spokojeným úsměvem zamířil vlhkými chodbami směrem na nádvoří k bráně.
Cestou potkal další dva strážce. "Hele, co ty tady děláš? Nemáš hlídat vězně?." strážce se zdál trochu přiopilý. Byla už tma , takže Dyranovi neviděli do tváře. Nikdo na nádvoří nebyl , jen on a další dva strážci. Chvíli přemýšlel , že zaútočí , jenže tu bylo riziko , že ho uvidí stráže na věžích.
"Potřebuji si jen něco zařídit." opatrně se vyvlíkl a šel dál. Prošel masivní kamennou bránou do města , které obklopovalo hrad. Chvilkami pozoroval oblohu , jestli se někde neobjeví obrys malého sovího tělíčka.
Slyšel jen své kroky. Byl to pro něj příšerný pocit. Na chvíli se zastavila a ohlédl se.
"Už čtyřikrát jste mě chytili a jednou jsem odsud utekl." ušklíbl se. Zaslechl slabý klapot koňských kopyt. Otočil se zpět. Mířil k němu jakýsi muž s dvěma koni. Na jednom seděl a druhého vedl přivázaného za sebou. Z koňského hřbetu vykoukla malá soví hlavička. Šťastně se na něj dívaly , ty velké černé oči. Muž zahalený v plášti s hnědým kloboukem na hlavě se zadíval za Dyrana. Zvedl huňaté bílé obočí a pohlédl na chlapce. Strážci zjistili , že utekl a hnali se za ním na bílých koních a mečích v ruce. Pár z nich mělo oštěpy.
"Jestli nechceš ,aby tě ti panáci znovu dostali , tak si naskoč." muž se zakřenil a ukázal na hnědého koně s lesklou srstí , černou dlouhou hřívou a kaštanově hnědýma očima , které pozorovali trochu nechápavě stráže. Odvázal koně a hodil Dyranovi řemeny do ruky. Ten si beze slov naskočil na koně. Zamířili ven z města. Projížděli ulicemi , ale strážci jim byli v patách.





" Jak dlouho nás budou sledovat?" Dyran zakřičel , aby ho muž slyšel.
"Myslím , že u lesa nás opustí. Tihle nemají moc velkou výdrž." řekl znalecky , jako kdyby odsud podnikl hodně úniků.
Dyran kývl. Vyjeli další bránou ven z města. Běželi po louce a čím dál tím více byli blíž lesu.
Jenže to co tam uviděli zastavilo je , i strážce.
V lese se pohybovalo několik set temných stínů. "Co ti tady dělají?." Muž natočil koně stranou.
"Co to je?." Dyran ukázal na stíny.
Strážci si jich nevšímali. Vraceli se do hradu.
"Jsou absolutně neškodní , pokud nejsou v něčí moci... Heja!" pobídl koně a jel podél lesa. Dyran ho následoval. V lese se zablýsklo světlo. Okolo Dyranovy hlavy prosvištěl šíp.
"Absolutně neškodní." zamumlal překvapeně. Pobídl koně , aby zrychlil.
"Co teď?" zeptal se ustaraně.
"Budeme to muset projet." Muž nasměroval koně k lesu. "Blázen." Dyran si povzdechl.
Muž pohladil koně po krku. Ten cítil mužovu útěchu a zahnal všechny temné myšlenky.
Kopyta se míhala a kusy trávy odletovaly. Kůň přeskočil stíny a hbitě se vyhýbal stromům.
Dyranův kůň dělal to samé. Stíny zamířily za nimi.
Jeli k potoku , který museli koně přebrodit , protože byl hlubší a širší.
Na druhé straně zastavili kousek od břehu potoka. Dyran měl možnost prohlédnout si stíny pořádně.
Měli tvar člověka . Ruce jim vysely volně dolu , skoro je tahali po zemi. Jediné co nebylo v černé barvě byly dva rudě zářící body na jejich hlavách.
Jeden zkusil potok přejít , ale v půlce se rozplynul. Stíny to vzdaly a vrátili se zpět.
Dyran unaveně seskočil z koně. "Bolí mě zadek.." protáhl se a zadíval se na muže.
"Kdo vlastně jste?." vzpomněl si na to až teď.
"Jmenuji se Hoar. Nic víc ti říct nemůžu." Sundal klobouk a odhalil tím delší bílé vlasy. Byl to už starší muž , to bylo poznat i když měl klobouk , ale jeho oči říkaly , že má ještě pořád dost energie.
"Děkuju , že jste mě zachránil." Dyran si vzal od Hoara měch s vodou.
"Nic to nebylo. Poděkuj spíš té sově." Rozhlédl se , jestli sovu někde neuvidí.
"Zajímalo by mě , kde se toulá." Pohladil koně po čumáku.
Dyran si prohlížel nádherně prosvětlený les. Byly tu větší kameny porostlé měkkým huňatým mechem. Když porovnal jejich stranu a půdu za potokem , našel velké rozdíly. Tráva byla povadlá , nažloutlá. Mech na kamenech byl seschlý a hnědý a stromy , jakoby umíraly.
"To ty stíny že?" otočil se se zamyšleným výrazem na Hoara.
Přikývl. "Berou si energii ze země , pokud jsou z dosahu kouzla jejich pána." Hoar nasedl na koně a nasadil si hnědý klobouk.
"Kam vůbec míříš hochu?"
"Já... musím se dostat přes Nirvellský les. Naše vesnice je jedna z těch , které stojí za lesem. Cestou jsem viděl ty podivné věci " ukázal za sebe.
"Stíny. " opravil ho Hoar..
"Mířily k vesnicím." Dyran si vzpomněl na skupinu černých stínů.
"Chápu tvé obavy hochu , ale pokud jsou stíny v moci někoho , nepůjdou po vesnicích , ale schovávají se ve větších městech." Hoar věděl , že nemá až zas tak úplně pravdu. Jenže Dyranovi nic neřekl. Bylo možné , že vypalují vesnice , ale za hranice Nirvellu si netroufnou.
Hoarovo bílá klisna se nervózně zavrtěla. Blankytně modrýma očima si s Dyranovo koněm povídali.
Hoar radši změnil téma.
"Víš.. jsi chytrý a a vypadáš silně. Přeci jen jsi utekl z královského hradu. Mohl bych tě učit bojovat. Myslím , že v téhle době by to tvé vesnici přineslo užitek."
Klisna zamrskala ocasem. Hoar jí pohladil po hebké bílé srsti.
"Já , že bych se učil bojovat?" Dyran se vyhoupl na hnědého koně.
"Jako malý jsem vždycky toužil naučit se bojovat s mečem." pousmál se.

"No a teď máš možnost." Hoar otočil koně na Sever.
"Je už docela pozdě a ochladilo se. Zajedeme do blízké vesnice a ty si rozmysli mou nabídku."
Pobídl klisnu k běhu. Chvíli běželi podél potoka a pak zamířili lesem do vesnice. Když les řídl , Dyran sledoval oblohu. Otěže držel pevně , aby nespadl. Obloha byla temně modrá , posetá tisíci zářivých světýlek Tu a tam nějaká spadla , nebo nějaká přibyla.
Hoar na louce zpomaloval. Dojeli k vesnici , která nebyla nějak velká , ale zase nebyla malá.
Přijeli k menšímu hostinci. Ještě se tam svítilo a očividně bylo veselo. Z hostince se ozýval mužský smích.
Hoar vešel do hostince a Dyran šel ustájit koně.
Pohladil klisnu a koně. Pousmál se a pořád zvažoval , jestli má s Hoarem zůstat , nebo se vrátit do vesnice. Žil sám a rodinu neměl. Ve vesnici měl jen pár přátel a ostatní ho neměli moc v lásce , ale on svou vesnici miloval.
"Možná , že bych mohl s Hoarem zůstat." Zamířil ven ze stájí. Zamyšleně si pohrával se stéblem trávy , které si utrhl.
Někde z dálky se začalo ozývat soví houkání. Dyranovi na rameni přistála malá hnědá sova. Leknutím sebou trhl.
"Tohle mi nedělej!" vydechl a pohladil sovu po hebkém peří.
Sova se zavrtěla. "Trochu jsem se zdržela. Musela jsem to celé obletět , protože po mě střílely šípy."
Velkýma očima si Dyrana prohlížela.
" Pořád se chceš vrátit do vesnice?" otřela se mu o tvář. Přikývl a otevřel dveře hostince.
Vyvalil se na něj puch z alkoholu a kdyby neuhnul , tak by ho zavalil jeden z mnoha opilých.
"Asi.. asi to trošku přehnali" zamumlal a překročil padlého opilého.
Vzduch tu byl příšerný. Dyran si prohlížel opilé muže. Několik stolů bylo plných alkoholu , až na jeden , úplně vzadu .Seděla u něj osoba zahalená v plášti a zřejmě se zaujatím sledovala Hoara , který si povídal s hostinským. Dyran zahlédl pramínek blond vlasů , o něco tmavších , než měl on.
Odtrhl od osoby pohled a zamířil k Hoarovi. Hoar mu hodil klíč od jeho pokoje a zeptal se , jestli si nedá něco k večeři.
"Ne děkuju , myslím ,že budu jíst až ráno a navíc je pozdě." Dyran se sovou zamířil nahoru po schodech do svého pokoje.







Seděla u stolu ještě hodně dlouho. Když půlka opilých odešla do svých domů , vytáhla plátěnou mapu a rozložila jí na stůl. Prstem putovala po mapě , až se zastavila u malé tečky. Bylo u ní napsáno Drunvel. Zřejmě to byla tato vesnice , protože nedaleko bylo královské město.
Zastrčila si pramínek blond vlasů za ucho a sledovala cestu , kterou ušla za těch několik dní.
S povzdechem smotala mapu a napila se vody ze skleničky.
"Dlouho jsme se neviděli co?" Hoar si k dívce přisedl. Pohrával si s klíčem od pokoje a pobaveně sledoval motajícího se muže.
"Co ty tu děláš?" ignorovala jeho otázku. Měla hezký milý hlas , ale bylo poznat , že není dvakrát moc ráda, že si Hoar přisedl.
"Tu kapuci si můžeš sundat." zamával prstem ve vzduchu a pokračoval. " No náhodou jsem měl cestu kolem královského města a přiletěla pro mě sova , že prý potřebuje pomoct. Vezl jsem jednoho koně do vesnice , kde jsem plánoval se na nějakou dobu usadit." napil se piva a sundal klobouk.
" Dojel jsem do města a naložil jednoho chytrého mladíka ,který utekl z královské věznice. Bude to můj učeň." řekl hrdě a usmál se.
Dívka si sundala kapuci. Odhalila dlouhé rovné blond vlasy , kratší ofinu a nádherné modro-šedé oči.
"Ty vždycky musíš nabrat nějakého člověka , který utekl z vězení a tvrdit , že je to tvůj učeň."



Pobaveně se usmála.
"Kam máte namířeno?" rozepla si plášť a odhalila bílou halenku a kožené černé kalhoty.
"Asi pojedeme do Drunvelského lesa a pak přes hory Ostrohřbetů." přemýšlel , jestli je to vhodná cesta.
"Nechceš jet s námi?" znovu upil piva a položil klíč.
"Moc dobře víš , že já mám namířeno jinam. Sice moje cesta také vede přes hory Ostrohřbetů , ale beru to jinou trasou." vstala, sebrala svůj klíč a plášť a zamířila do svého pokoje.
"Jak chceš. Přece jenom jsem tě musel hlídat jako malou , takže vím , že si to rozmyslíš." zakřenil se a dopil pivo.
"Mimochodem Zinaro... tohle ti posílá matka." hodil dívce náhrdelník.
Zinara si povzdechla a vyšla schody. Odemkla dveře a vešla do pokoje.
Pevně stiskla náhrdelník. S matkou se už nějakou dobu nebavila a úplně ji ignorovala. Bylo to kvůli jedné věci okolo otce.
Zabouchla dveře. " Já se k tobě nevrátím." zašeptala a hodila přívěšek na dřevěný noční stolek. Pokoj byl větší s jednou postelí , velkou tmavou skříní , nočním stolkem a s pár drobnostmi.
Sedla si na postel a přemýšlela , kam vlastně pojede. Hoarovi zalhala , protože v poslední době chtěla být sama. S Hoarem se opravdu znala od mala , protože ji vychovával , když její otec šel do války a matku zajali. Ne , nezajali ji.... to ona byla tím , kdo vyvolal válku. Ukrývající se za falešným jménem a vzhledem vypalovala vesnice a hledala poslední anděly.
"Pravda je krutá." povzdechla si a převlékla se. Zavrtala se pod peřinu a po chvíli usla.

Ráno ji vzbudila malá rána. Prudce se posadila a snažila se rozkoukat. Upravila si vlasy a pohledem zvídavě přejížděla pokoj.
"Okno." vyhrabala se z postele a zavřela okno , s kterým před chvílí bouchl vítr.
Ráno byla docela zima. Přece jen se blížila zima.
Zatřásla se zimou a rychle se převlékla do čistých věcí.
Sešla dolu. Bylo tam hrobové ticho. U jednoho se stolů seděl Hoar , čekající na svého 'učně' a za pultem hostinský , který utíral umyté skleničky. Na vesnický hostinec měli dobré vybavení a dobré pokoje.
"Dobré ráno." pozdravil vesele Hoar. Pokynul aby si přisedla.
Zinara si jen mlčky sedla.
Hoar si objednal snídani a nějaké pití.
"Kolik jsi toho včera vypil?" zachumlala se do pláště , protože i tady dole byla zima.
"No hlídal jsem se." pokrčil rameny a pustil se do snídaně zrovna , když přišel Dyran se sovou.
Pohledem si Zinaru prohlížel a pak si jen sedl vedle Hoara a začal se s ním bavit.
Dívka poslouchala jejich rozhovor a občas se zamyslela.
"Hoare..pojedu s vámi." řekla to trochu vyhýbavě.
"Věděl jsem , že to řekneš." zahuhlal a polkl sousto. Dyran se na Zinaru zkoumavě zadíval.
"To je Dyran , jak jsem řekl , můj nastávající učeň." odsunul talíř a zapil sousto teplým čajem.
Zinara přejela Dyrana pohledem a zadívala se na sovu. Ta hopsala po stole přímo k ní.
"Tebe už jsem někde viděla." natočila hlavu. Blondýnka zvedla obočí. Přitáhla si plášť víc k tělu.
"Kde?"
"Objížděla jsi stíny. Myslím , že jsi mířila z královského města." sova přimouřila oči.
"Tak to se ti zdálo , protože já jsem přijela z druhé strany." vstala a zamířila zpět do pokoje sbalit si věci.




prolog - MASD

25. října 2012 v 16:51 | Renion

Běžela lesem , vyděšená a zmatená. Dlouhou bílou sukni si držela , aby neupadla a unavené nohy se jí pletly. Světlé hnědé vlasy vlály náporem větru a nádherné zelené oči hledaly úkryt , kde by se mohla schovat. Ruce měla poškrábané od větví a trnitých keřů , kterými proběhla. Zahlédla dlouhou stěnu popínavých rostlin. Doběhla k ní v naději , že najde úkryt , ale nahmatala jen studený kámen. "Bože prosím..." zašeptala a otočila se.
Zády se přitiskla ke kamenné stěně a zděšeně se dívala na jezdce , na přenádherném koni. Jezdec se krutě usmál. Odhrnul si z čela dlouhé havraní vlasy a seskočil z koně. Rudýma očima si vychutnával její zděšení. Dívce se v očích objevily slzy.
"Tak toto je ta slavná. Ten poslední anděl." vytáhl meč. "Celou dobu jsem tě měl před nosem a ty sis vychutnávala můj vztek... Já ale nejsem hloupý sestro." v očích se mu zablýsklo."Proč?." zašeptala rozechvěle dívka. "Proč jsi zradil svou rodinu... Jsme andělé.. jsme dobro." vzlykla. Její bratr se pohrdavě zasmál. "Ne sestro.. já nejsem anděl. Já jsem démon za maskou anděla." přistoupil k ní."Ty už jsi stratila hodnost anděla , ale tvoje křídla ti zůstala. Proto tě můžu zabít." Řekl to chladně a nemilosrdně. Dívka se svezla podél zdi na zem.
Na kameni se táhl pruh krve. Snažila se nadechnout."Šťastnou smrt sestřičko. Byla jsi poslední anděl." Nasedl na koně."Avërille..."Dívka se ze všech sil snažila udržet na kolenech. Bratr se ani neohlédl. Padla mrtva k zemi. Avërill se spokojeně usmál a zamířil do hradu své paní. Procházel chodbama z černého Onyxu , až došel k masivním dřevěným dveřím , vykládaným drahokamy. Vstoupil do velké místnosti.
Naproti němu se tyčil trůn , též z černého Onyxu , jako zdi. Na trůnu seděla žena v nádherných bílých šatech , pracně zdobených Elfským zlatem , s černou korunou posazenou na dlouhých bílých vlasech. Zvedla se a Avërill zahlédl obrovská černá křídla. Poklekl před ní."Má paní , poslední anděl byl zabit." opatrně se ženě podíval do očí."Hm.. ne tak docela." sladce se usmála a sáhla po dýce."I v tobě přežívá , někde hluboko ukrytý anděl." pozvedla dýku. Avërill se postavil."Nechť je i tato část zničena." pronesl rozhodně a rozepnul si temně modrou košili. Žena mu dýkou vyřezávala na hrudi magický kruh. Bylo to hodně bolestivé , ale on věděl , že to musí vydržet. Znamení pálila a zářila. Musí se pomstít... za to , co andělé udělali jeho matce