2. kapitola MASD

25. října 2012 v 16:51 | Renion




Všichni tři nasedli na koně a vyrazili k Drunvelskému lesu. Podle něj byla pojmenována vesnice Drunvel. Zinara jela na své černo-hnědé klisně. Měla zvláštní přechod barvy srsti , ale vypadala nádherně a vznešeně, jakoby patřila nějaké princezně. Oči měla temně modré a hřívu černou , jako havraní peří. Zinara se cestou bavila s Hoarem a mluvící sovu ignorovala.
Když vjeli do lesa , sova utichla.
"Konečně." vydechla dívka a se sovou se propalovali pohledy.
Pomalu projížděli lesem a sledovali okolí. Stromy byly napůl suché , skoro bez listí. Tráva vysela povadle dolu a mech na kamenech ztratil nádhernou zelenou barvu.
Hoar se zamračil. Seskočil z klisny a utrhl stéblo trávy. Sotva ho pevně chytil , rozplynulo se , jako kdyby nikdy neexistovalo.
"Zase stíny?" Dyranovo kůň se nervózně otočil dokola a Dyran ho začal uklidňovat.
"Ne, tohle je něco horšího." bylo to poprvé , co Zinara promluvila na Dyrana.
Hoar si zrovna prohlížel polámané keře a sledoval cestu stop.
"Co tedy , když stíny to nejsou?" Dyran také seskočil z koně a zadíval se na Zinaru.
"Nevím , jak se jim říká , ale berou na sebe lidskou podobu... něco jako stíny , ale je to víc nebezpečnější... umějí dobře zacházet se zbraněmi a když se naštvou , tak schodí lidskou masku.
Nejsou dvakrát moc hezcí." znechuceně se zašklebila a vzala otěže.
"Měli by jsme odsud rychle zmizet." Hoar se odtrhl od keře a také vzal otěže svého koně.
Dyran jen mlčky přikývl.
"Nevypadá to dobře. Tenhle les byl vždy silný a zářil zelení , ale teď je z něj pole suchých kůlů a polámaných keřů."
Když procházeli , koně byli čím dál více nervózní. Hoar vytasil meč , který byl pověšen na jeho opasku.
"Jsi asi jediný , který má zbraň." Dyran se díval na meč s obdivem. Jílec meče byl zdoben a na jeho konci se spokojeně leskl zlatý dráček. Na drakovo zlatých křídlech bylo posázeno několik malých zelených drahokamů.
"No já tu také něco mám." zamumlala dívka a od sedla odpoutala luk a přes rameno si přehodila toulec s šípy. Šípy měly černé peří a luk byl zdobený. Odpoutala ještě meč podobný Hoarovo meči a podala ho Dyranovi.
"Snad si s tim poradíš."
Dyran se na ni dotčeně podíval. Dívka se jen pobaveně usmála a vykročila za Hoarem.
Každé zašustění je přivedlo k ještě větší opatrnosti.
Po několika hodinách mlčení a pozorování okolí Hoar namítl , že si odpočinou.
"Odpočinek zatím nepotřebujeme , ale nejspíš se tu budeme muset zdržet přes noc."
Meč si připevnil zpět na opasek a hledal vhodné místo k utáboření.
Sova celou dobu spokojeně seděla na sedle Dyranovo koně
"Neříkal jsi , že by jsme odsud měli rychle zmizet?" Dyran se opřel o strom. Vítr si pohrával s jeho blond vlasy , takže je párkrát musel upravit , aby mu nepadali do očí.
Hoar si povzdechl. "Já vím.
"Nemáme ani zásoby na cestu. Stejně vás u hor Ostrohřbetů opustím." Zinara sebrala pár klacků a udělala ohniště.
"Večer jsou ty příšery nejvíce aktivní a ohně se prý bojí , ale stejně tak i tak na ně narazíme."
Začala rozdělávat oheň , protože se stmívalo.






Avërill se po dlouhé cestě vrátil zpět do sídla své paní. Podal hlášení o tom , že stíny se dostali ke královskému hradu.
"Ztrácím nad nimi u hradu kontrolu. Ty černá primitiva si dělají co chtějí." Žena si povzdechla.
"Má paní... Hoar se vrátil." Avërill si ženu u staraně prohlížel. Její černá křídla se chvěla.
Vypadalo to , že každou chvílí to tu celé zničí , ale jen pomalu zavřela oči.
Když je znovu otevřela , byla klidnější..
"Byl sám?" zeptala se ledovým hlasem , až Avërillovi běhal mráz po zádech.
"Ne … byl s ním nějaký mladý kluk a Eronina dcera." poslední jméno řekl opatrně.
Žena vstala a přešla k Avërillovi.
"Teď mě moc dobře poslouchej milý Avërille. Dávám ti úkol...Když ho nesplníš , zemřeš."
Obešla ho do kolečka a krutě se usmála. "Zabij Hoara a s ním i tu holku. Hoarův mladičký učeň by se mohl hodit. Nepůjdeš ale sám. Nejdříve vyhledáš Eliana a … jsem ochotna vám půjčit draky."
Vrátila se zpět na trůn z černého Onyxu a spokojeně se na Avërilla podívala.
Ten jen kývl hlavou a zamyšleně vyšel ze síně. Ve svém pokoji si sbalil věci a svůj oblíbený meč.
Černýma chodbama zamířil do 'stájí' několika draků. Byla to velká jeskyně , kde na řetězech běsnilo několik různobarevných draků. Na toho největšího si netroufal , protože ten patřil jeho paní.
Vybral si temně modrého draka. Jeho šupiny na hřebě měli trochu jiný odstín než na zbytku těla.
Byl pěkně divoký a chrlil modrý plamen , ale Avërill už si ho dokázal zkrotit. Při pohledu do jeho očí se drak přestával vzpírat. Avërillovy rudé oči a jeho vražedný pohled děsil každého.
Drak se podřízeně přitiskl na zem a nastavil záda , aby mu Avërill mohl připevnit sedlo , speciálně pro draky.
Když se na draka vyhoupl , pohodlně se usadil v sedle a vzlétli.
Létat na drakovy mu šlo , na to , že na něm letěl jen dvakrát.
Očima pod sebou pátral po jednom z měst jeho Paní. Když to město zahlédl, pobídl draka , aby pomalu klesal.
Přistáli před městem. V městě žilo jen pár lidí a stíny v lidské podobě. Draka nechal před městem a prošel kamennou bránou.
Procházel ulice a pozoroval domy. Zastavil se v uličce , kde byl hostinec.
"Ale , kdopak nám to přišel na návštěvu." ozval se za ním mladý hlas. Avërill se otočil. Stál za ním chlapec s hnědýmy vlasy , které mu vítr foukal do obličeje a zeleno-šedé oči sledovaly padlého anděla.
"Eliane." Avërill se zašklebil. Přistoupil k mladíkovi. Byl jen o tři roky starší než Elian , ale nevypadal na to.
"Jak se daří?" Elian si ho prohlížel a pak se pousmál.
"No.. dostal jsem úkol a ty mi ho máš pomoct plnit."
"Hou hou hou! Né tak zhurta. Mám nějakou práci." Elian se na chvíli zamyslel.
"Musí to být?" zeptal se opatrně.
Avërill kývl.
"Jak chceš. Co máme udělat?" Hnědovlasý chlapec se protáhl.


"Zabít toho starce Hoara , nějakou holku a zajmout Hoarova učně. Přijde mi to lehké , ale přeci jenom je to Hoar."
Elian si zaběhl pro věci. U pasu se mu pohupovaly dva meče. Jeden delší a druhý katší. V pouzdře měl dýku zdobenou Elfským stříbrem.
Na sobě měl Bílou košily , černou vestu a hnědé kožené kalhoty. Vzal si i plášť a ještě jeden náhradní.
Před město mezitím přiletěl ještě jeden vyslaný drak.
"Na zabíjení holek nejsem. To nechám na tobě." Elian pokrčil rameny.
Avërill po něm hodil otrávený pohled.
"Víš vůbec , kde jsou?" Elianův zelený drak se zavrtěl.
"Míří k horám Ostrohřbetů." Avërillův drak vzlétl.
Zamířili k horám.







První držela hlídku Zinara. Když vzbudila Dyrana , pochybovala , že ten hlídku udrží.
Začal se rozkoukávat. Sedl si ke stromu a chvíli civěl do ohně. Celé dvě hodiny se nic nedělo , tak si pohrával s mečem a zkoumal ho. Opravdu byl podobný Hoarovo meči , jen místo zlata byl stříbrný a o něco kratší.
"Zajímalo by mě , kam půjdeme , až přejdeme hory. Je to docela blízko naší vesnici."
Sova seděla načepýřená u ohně a v bezpečné vzdálenosti sledovala plameny.
"Mám naší vesnici rád , ale kdo si mě tam všímal? Všichni mě ignorovali. Myslel jsem že alespoň při slavnostech se se mnou bude někdo bavit."
Položil meč a volně si hodil ruce přes pokrčená kolena. Sova se zamračila.
"No tak Dyrane! Naříkáš tady nad tím , že se s tebou nikdo nebaví. Chováš se jak holka!"
Dyran zvedl obočí a pobaveně se usmál.
"Máš pravdu." Vstal , překročil sovu a začal budit Hoara na hlídku.
"Tohle nenávidím." zamručel stařík a pomalu se posadil. Zabalil se do pláště a přesedl si ke stromu.
"Máme ještě něco k jídlu na zítřejší cestu?"
Dyran se podíval do tašek pna sedlech. Koně už spali , přivázaní ke stromu a spokojeně oddychovali.
"Něco málo tu je." pohrabával se brašnou a počítal jídlo.
"A voda?"
Dyran se zarazil. Zatřepal měchem , ale nic se neozvalo. Zakroutil hlavou a dal prázdný měch zpátky.
Hoar si povzdechl. "Prospi se hochu , zítra vyrazíme brzy ráno a pojedeme dlouho."
Nasadil si svůj velký hnědý klobouk a mrkl na chlapce.
Druhý den brzy ráno byl Hoar na nohou a připevňoval koním sedla.
Dyran zničil ohniště a Zinara odnesla kameny.
"Zamíříme k Severnímu městu. Byl jsem tam jen jednou a obyvatelé jsou pěkně nevrlí , ale musíme doplnit zásoby." Hoar chytil otěže svého koně a zamířil na lesní cestu.
Zinara ho následovala a Dyran jen pokrčil rameny a šel za nimi.
Sova si spokojeně seděla na sedle Dyranova hnědého koně a pozorovala seschlé okolí.
Nechtěli koně po ránu moc unavovat , tak šli po svých.
Odpoledne k obědu si rozdělili poslední jídlo.
"Říkal jsi , že je tvůj učeň , tak proč ho něco nenaučíš?" Zinara ukázala na Dyrana , aniž by se na něj podívala a ukousla si kousek sýru.




"Jak vidíš , ještě na to nebyl čas." Hoar pokrčil rameny.
"Já... něco nechápu. Potkal jste mě na hradě , protože por vás přiletěla sova a po tom , co jsme utekli stínům... což bylo jednoduché na koních , jste řekl , že bych mohl být váš učeň."
Chvíli čekal , jestli Hoar nějak zareaguje a pak dál pokračoval.
"Vždyť mě sotva znáte. Jsem jen obyčejný kluk z vesnice."
Hoar chvilku mlčel.
"No máš pravdu. Dotva tě znám a už íkám , že budeš můj učeň... Měl bych ti to říct na rovinu."
Dyran se na něj zadíval zkoumavým pohledem kaštanově hnědých očí.
"Před šestnácti lety se Královské město dozvědělo , že zlo vytváří stíny , Izgify a démony.
Město bylo pod ochranou andělů. Ten , který vytvářel démony zemřel a na jeho místo nastoupila jeho žena , ale nebyla sama. Spolu s ní spřádala temné plány její sestra , která žila v královském městě. Král se o tom dozvěděl , až když padl poslední anděl." Hoar se odmlčel.
"Byly jsme povoláni do války proti armádě příšer , ale já musel hlídat malou holčičku. Dceru jedné z těch , které zabili anděly." Krátce se podíval na Zinaru.
"V královském městě existovala ještě jedna skupina , do kterých někteří andělé přesunuli svou moc.
Jeden z nich sem byl já a když zlo začalo vyhrávat , rozhodl jsem se společně s králem válku ukončit. Po válce jsem vychoval Eroninu dceru a toulal se světem.
Teď je ta situace stejná. Eronina sestra přežila a chystá se k dalšímu útoku."
Dyran si v hlavě probíral slova. Zinara se na Hoara posmutněle dívala.
"Ale co s tím mám společného?"
"Máš jednu z andělské moci , stejně jako já. Avërill , sluha Eroniny sestry zabil svou sestru. On sám je anděl , ale jeho sestra stihla předat moc jednomu z dětí...." větu radši nedokončil.
"Měli by jsme jít dál." Zinara vstala a vyhoupla se na koně.
Dyran se v sedle ještě pořád snažil pobrat slova, které mu Hoar řekl. Opakoval si to pořád do kolo a ani nevnímal , kudy jedou.










"Počkáme na ně v horách?" Elian upravoval drakovi sedlo. Přistáli na malé louce nedaleko hor Ostrohřbetů.
"Myslím že zaútočit na ně hned by nebylo dobré." Avërill ho sledoval. Stál opřený o velký kámen a přemýšlel jak Hoara zabít.
"Jak chceš" Elian pokrčil rameny a utáhl řemen sedla.
"Vlastně jako první na ně zaútočí ty příšery. Jak se vede tvojí sestře?" Avërill se ušklíbl.
"Dobře. V umění s meči je lepší než já , takže by sis měl dávat pozor a to , co před ní říkáš." Elian se pobaveně zašklebil. Vzpomněl si na poslední setkání jeho Sestry a Avërilla.
"Minule jsi málem přišel o krk."
Avërill se na něj nasupeně podíval. Propaloval ho rudýma očima.
Když měl Elian hotovo, znovu vzlétli směrem do hor.






Dyranův kůň se zastavil.
"Kde to jsme?" začal se rozhlížet.
"Tahle vesnice tu nikdy nebyla." Hoar se zamyšleně díval na domy před sebou.
Z jednoho domku vylezla nějaká žena. Šaty měla potrhané a špinavé , ale zdálo se , že tak tady žije každý.

Domky byly postaveny ve zvláštních tvarech. Jedny uzavíraly kruh a ty co byly opodál stáli v řadě.
Žena k nim pomalu a opatrně přišla. Zkoumavě si je prohlížela.
"Vítejte v naší chudé vesnici." hlas měla nakřáplý a nevypadala zdravě.
"Jak dlouho je tu tahle vesnice?" Hoar si zamračeně prohlížel domy.
Z další chatky vylezl muž. Oblečení měl také potrhané a špinavé , ale na rozdíl od ženy vypadal zdravě.
"Tato vesnice tu stojí dlouho , předlouho." mávl za sebe rukou.
"Pokud dovolíte cizinci , zvu vás do svého malého domku." muž se uklonil.
Hoar nejistě přikývl. Slezl z koně a podal otěže Zinaře , která už také stála na nohou.
Dyran ve vzduchu cítil něco špatného. Hoar zamířil s mužem do chaty a Zinara s Dyranem do stájí.
"Nelíbí se mi to tady." Zinara ustájila svojí klisnu.
"Nedivím se ti. Cítim tu něco ...zlého." Dyran pohladil koně po čumáku.
Zinara si na opasek pověsila pouzdro s dýkou.
"Kdyby náhodou." pokrčila rameny a usmála se.
Dyran si vzal meč a společně vyšli ze stájí.
Zamířili za Hoarem a mužem z vesnice.
Seděli v chatrči u dřevěného stolu a popíjeli čaj. Muž Hoarovi vyprávěl historii vesnice.
Dyran a Zinara si mlčky přisedli a poslouchali mužova slova.
"Ovšem je tu vesnice stínů , která nás ohrožuje. Nejsou to přímo stíny , ale něco podobného."
muž si povzdechl a upil čaje z bílého lehce zdobeného hrnečku.
"Jak vás ohrožují?" Zinara si prohlížela pokoj. Nebyl moc útulný , ale na život ve vesnici stačil.
" Vždy za týden k nám přijdou a vezmou si naše zásoby. Před nějakým rokem jsme byli nádherná čistá vesnice , ale teď žijeme ve špíně a o hladu."
Ukázal na svou potrhanou a špinavou košili.
"Také jsme doufali , že nějaký cizinec nám pomůže.¨" nadějně se na Hoara a ostatní podíval.
"Ve stájích je ještě jeden kůň. Ten není váš , že ne?"
Muž zavrtěl hlavou.
"Pomůžeme vám. Zničíme ty stíny." Hoar vstal s pevným a odhodlaným výrazem. Projednou měl klobouk zase dole.
Muž se rozzářil. Na tváři se mu objevil úsměv , ale Dyran v tom viděl trochu něco jiného.
"Mám ještě jednu otázku." Zinara odsunula hrnek.
Muž se zarazil.
"Je tu kromě nás někdo jiný... myslím cizinec, jak nám říkáte." letmo pohlédla ven ke stájím a pak znovu na muže.
"O ano. Je tu ještě jedna dívka... Sestra jedné z místních obyvatel." muž se znovu usmál.
"Dobře tedy. Do večera si promyslíme plán... Ale nejspíš jich bude hodně.." Hoar sebral klobouk.
"Pomůžeme vám." Muž odběhl k velké dubové skříni a začal tam něco lovit. S hrdým úsměvem vytáhl meč.
"Je po mém dědovi."
Hoar kývl. "Pokud by to bylo možné , svolejte boje schopné dnes večer."
Zinara se zamračila. Společně vyšli z chatrče a zamířili do hostince. Dívka se trochu zdržela a počkala až bude Hoar v bezpečné vzdálenosti od ní. Přitáhla k sobě Dyrana.
"Nějak se mi to nezdá. Takhle by se nechoval. Musel mu do toho čaje něco dát."
zašeptala tak , aby to stařík neslyšel.
"Mě přijde v pořádku." Dyran se uchechtl.
"No... vždy byl opatrný." pustila Dyrana a zamířila ke stájím.
"Co chceš dělat?" zeptal se nechápavě.
"Pojedu se podívat do té druhé vesnice."
Odjela na své klisně pryč z vesnice.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama