3. kapitola MASD

25. října 2012 v 16:52 | Renion

Chvíli hledala směr vesnice , která byla podle muže jejich nepřítelem. Zinara byla opatrná , proto radši v téhle části vedla klisnu za sebou. Příroda tu byla o poznání lepší. Na to , že se blížila zima , měl mech svou obvyklou barvu a tráva nebyla povadlá.Zirana pokračovala v cestě. Lehce našlapovala a vyhýbala se větvičkám. Když zaslechla slabé šustění , zastavila se a vhlédla.
Na sedlo klisny usedla sova.
"Co tady děláš?" sykla otráveně Zinara.
"Dyran mě sem poslal."
Zinara protočila oči a šla dál. Sova občas zamručela , když klisna překročila kámen a zahoupala se, nebo schválně nadskočila , aby se sova naštvala.
"Co ve vesnici ?" dívka to řekla s obavami v hlase. Věděla , že vesnice do které míří bude 'pravá' .
"Hoar se chová tak , že se to i Dyranovi zdá divné... Tajně jsem se dostala do domu toho muže. U čajových lístků jsem našla nějaké bylinky. Na chvilku jsem bla trošku mimo , ale nečuchla jsem si moc." sova se oklepala , když si vzpomněla na bylinky.
"Musel mu to nasypat do čaje. Takhle převést znalce bylinek." Zinara zakroutila hlavou.
Pomalu se blížili k vesnici.
Zinara zaslechla tichý hovor několika žen. Když plně viděla na vesnici , ženy se k ní otočily.
Trochu nejistě se na ně dívala. Jedna z žen se zamračila.
"Dneska už jsme vám svoje zásoby dali." zněla trochu vystrašeně , ale snažila se pobrat odvahu.
Dívka byla trochu zaskočená.
"Nejsem z druhé vesnice. Chtěla bych si s vámi promluvit , pokud dovolíte." usmála se a dala najevo , že ženy se nemusí obávat.
Ženy se na sebe jen krátce podívali a jedna z nich přikývla. Byla to ta nejstarší , zjevně vedla vesnici.
Ostatní se vrátili do svých domů , nebo k práci.
Zinara s klisnou a sovou přišli blíže.
"O čem chcete mluvit?"
"Týká se to toho , co mezi vesnicemi je." chvilku se dívala kamsi za ženu do vesnice.
Žena pokrčila rameny. "Pokud vám to pomůže , tak vám řeknu vše , na co se ohledně vesnice zeptáte."
"Řekněte mi něco víc o druhé vesnici."
Žena si povzdechla.
"Před třemi lety jsme tu žili v klidu. Když se objevila další vesnice nedaleko té naší , řekli jsme si , že máme sousední vesnici , ale když obyvatelé přišli , zjistili jsme , že nám každý měsíc budou brát naše jídlo a zvířata. Nebrala jsem je vážně , ale když se ukázalo , že to jsou stíny s nějakou mladou dívkou v čele , museli jsme se podrobit." řekla to s odporem a znechucením.
Zinara přikývla. Takže jsou to stíny.
"K tomu vám řeknu jen toto... dnes večer plánují útok. Až dojedu do vesnice , kde se patrně podle jejich plánů staneme jejich potravou , pokusíme se jim plány přerušit. Připravte si cokoliv , s čím budete moct bojovat." se zamyšleným výrazem nasedla na klisnu. Sova zamířila k druhé vesnici.
Žena byla trochu překvapená , ale souhlasila.
Zinara se tryskem rozjela k vesnici stínů.







Před vesnicí zpomalila.
Dyran se procházel u kraje vesnice a dělal , že přemýšlí. Koutkem oka pozoroval přijíždějící Zinaru , která rychle vedla klisnu do stáje.
Za chvilku už byla u Dyrana.
"Tak co?" sedl si na trávu a škubal povadlá stébla.
"Připadala jsem si jako nějaká.... prostě mi přijde , že je toho moc. Před několika dny jsem na vás narazila v hostinci , Hoar tě prohlásil za učně a řekl ti co je zač a já měla původně namířeno jinam." opřela se o stěnu jednoho domu.
"Možná toho je moc a ani nevím , po čem stíny jdou." Dyran zahodil stébla trávy.
" Jdou po lidech s andělskou mocí. Ta šílená ženská zabila anděly a vzala si jejich sílu... Ohrozit jí můžete jen ty a Hoar." Zinara to řekla klidně.
"Hm... myslím , že jen Hoar. Až pojedeme okolo Nirvellského lesa , vracím se zpátky do vesnice."
"Pokud se k Nirvellu vůbec dostaneme." povzdechla si.
"Tahle vesnice je plná....." zarazila se.
"Plná čeho?" z poza chaaky vykoukl hlavní 'stín'.
"Plná...plná zvláštních věcí." Dyran se rozpačitě usmál.
Muž kývl.
Zamířil zpět , protože ho vystřídal Hoar.
"O čem se tu bavíte mí společníci?" šlo vidět , že je lehce mimo.
Zinara vstala a stoupla si naproti staříkovi. Nechápal , co chce udělat , ale brzy to zjistil. Chrstla na něj vodu z měchu , který si vzala sebou.
Hoar se zamračil. Hlavu měl mokrou a z nosu mu kapalo.
"Voda nezabírá?" zkoumavě si ho prohlížela.
"Je to sice moc jednoduché , ale ano." vyždímal si klobouk.
"Ty bylinky mi dali zabrat." zazubil se a nasadil si promočený klobouk.
"Tak a teď zkus vyřešit to , že stojíme ve vesnici , kde jsou stíny , které díky tvému nápadu zaútočí na nevinné lidi a my se staneme jejich potravou." Nasupeně se na Hoara podívala.
"Už jsem to vymyslel , zatím co jsi byla pryč. Dostal jsem se z pota bylinek sám a jinou metodou , než vylití vody."
Nasadil si klobouk a přisedl si k nim. Šeptem jim vysvětlil svůj plán. Dyran mu řekl pár připomínek a společně plán upravili.
"Sovo... zaleť do té druhé vesnice a řekni , že útok se bude konat dřív. Můžeš jim pomoct se připravit." Dyran pohladil sovu po hladkém hnědém peří. Její malé tělíčko se zachvělo. Roztáhla křídla a odletěla.
"Zinaro , dojdi si pro meč a připrav si šípy. Dyrane... připrav koně." Hoar byl vážný.
Dyran kývl a společně s dívkou se vydali ke stájím.


O tři hodiny později se celá vesnice shromáždila u lesa. Dyran vypadal nervózně , ale zatím mu nervozita šla skrývat. Všichni tři na koních vykročili v čele vesnice do lesa.
Hlavní stín v mužské podobě si se spokojeným výrazem kráčel vedle nich a zbývající stíny se táhli za nimi. Úplně v zadu jela na koni , černém jako noc nějaká dívka zahalená v plášti. Do obličeje jí nebylo vidět , ale Dyran měl možnost zahlédnout meč vykukující zpoza pláště.
Cítil z ní obrovskou moc. Nevěděl , že má připravený ještě jeden meč , který nebyl vidět. Nebyl to obyčejný meč.
Když se zastavili , před vesnicí stálo asi třicet ozbrojených vesničanů. Většinou to byly muži a sem , tam ženy.
"Věděli o tom.." muž se podíval na Hoara a ostatní.
Koně vyrazili k vesnici. Těsně před vesničany se otočili tváří ke stínům.
"Ano... věděli. A vy stíny dnes budete zničeny. Nechápu jaký význam mělo několikaleté vybírání zásob , když váš účel je jiný." Hoar seskočil z kloně.




"Mýlíš se můj lidský příteli." mužovi se na tváři objevil provokativní úsměv.
"My nejsme úplně stíny." s těmito slovy se mu začala loupat kůže. Lidská kůže padala po kusech a odhalovala maso. Příšera se zmocnila mužova těla a žrala ho zevnitř. Pod ním se vytvořila kaluže tmavé zapáchající krve. Maso začalo hnít. Zinaře se zvedl žaludek. Nebyl to hezký pohled. Zároveň s hnijícím masem začaly růst chlupy. Měly mechově zelenou barvu. Nohy se zvětšily a prodloužily. Místo nehtů se objevily drápy a ruce byly spáry , které byly připraveny trhat lidské maso. V hrudi se jí objevilo několik děr a vykoukly kosti se zbytky masa. Oči byly velké a temně černé.
Místo uší měly rohy a v tlamě dlouhé tesáky.
Stálo před nima třicet hnijicích příšer a jedna osoba zahalená v plášti.
Seskočila z koně. I kůň se jaksi změnil. Ohlávka , sedlo a otěže zmizely. Oči rudě zářily a zuby se změnily v tesáky.
"To je na mě moc." Dyran si povzdechl.
Plášť osoby dopadl s lehkým šustěním do kaluže tmavé krve.
Dívka , která tam stála , držela v ruce meč , bohatě zdobený a s červenou čepelí.
U pasu jí vysel druhý. Vlasy měla dlouhé , světle hnědé a oči zeleno-hnědé.
Oblečení měla stejné jako ostatní. Přešla k velké příšeře.
"Rozdrtíme je ." Příšera měla nelidský a hluboký hlas.
Vesničané se trochu stáhli.
Dívka se výtězoslavně usmála a příšery vyrazili. Zinara vytáhla několik šípů , které zabodla do země před ní a jeden zasadila do luku. Hoar vytáhl svůj meč , který pohltila bílá záře energie.
Dyran se na to díval s obdivem.
"Andělská moc." mrkl na chlapce. Ten nejistě vytáhl meč a stoupl si do bojové pozice. Příšery se blížili s nelidským chrčením a z tlam jim kapala zbývající krev z těl vesničanů....




Elian ležel na plochém kameni a vyhříval se na sluníčku. Avërill nad něčím přemýšlel a Draci se pohrávali s ulovenou zvěří.
Na Elianovi něco přistálo. Leknutím sebou trhl a snažil se to ze sebe směst. Když se narovnal do sedu a prohlížel si okolí, z vysoké žluté trávy vykoukla malá orlí hlava. Orel se zaklepal a vražedně se na chlapce díval.
Pták chvíli uvažoval o tom , jestli má jít blíž , ale pak vyskočil na kámen a začal hlásit zprávu od Elianovy sestry.
Když odletěl , Elian se podíval na Avërilla.
"No letět tam s drakem …. moc dobrý nápad to není." pokrčil rameny a pohrával si s kamínkem.
" Tak budu muset jet na jednom z ostrohřbetů.." Elian slezl z kamene , upravil si košili a podrbal se ve vlasech.
"Problém ale je , že tu nemám píšťalku." zazubil se na Avërilla , který moc dobře věděl , co to znamená. Vytáhl z kapsy černou kamennou píšťalku s nádhernými ornamenty z perlového prachu.
Hodil jí chlapci , který se na něj vděčně usmál. I když byl Avërill nemilosrdný zabiják , dokázal se smát a občas .. což bylo vzácné si udělal i legraci.
"Snad tě tentokrát Caira snese líp." ušklíbl se. Vyškrábal se na několik velkých kamenů , které tvořili menší skálu. Přiložil píšťalku k ústům a jemně do ní foukl. Z píšťalky se linuly líbezné tóny , ale i v nich bylo cítit zlo. Píšťalka byla na koženém provázku , tak si ji pověsil na krk.
"Proč se jim vlastně říká ostrohřbetové?" otočil se na padlého anděla.
"Dokážou zpevnit svou srst natolik , že by se tvrdost rovnala oceli. Strašně rádi tím zabíjí ostatní." protočil oči nad Elianovo nevzkušeností .
Z dálky se ozvalo chrčivé vytí. Nad nimi na skalách stál obrovský šedý vlk. Srst se mu podivně leskla a oči měl černé... temné a chladné. Za ním stálo pár menších vlků. Zřejmě to byli ochránci velkého vlka. Jedním mohutným skokem přistál vedle Eliana. Velikostí chlapcovi sahal po hruď.
Měl velké ostré drápy a uši pečlivě poslouchaly každé zašustění.







Oproti normálnímu vlkovi měl silnější nohy a mohutnější tělo. Tesáky byly delší a skoro vyčnívaly z tlamy. Tito ostrohřbetové byli zvláštní nejen díky zpevnění srsti , ale i díky počtu ocasů. Nejvýš postavený vlk měl čtyři ocasy.
Elian bez jediného slova přejel Avërilla pohledem a nasedl na vlka. Zkontroloval své meče a hodil přes sebe plášť . Vlk se rozeběhl směrem k lesu po skalních cestách. Ostatní vlci běželi za ním.


První náraz ustál. Příšera se zuřivě oháněla drápy. Dívka tam pořád jen tak stála , vedle monstrózního koně.
S mečem nikdy nebojoval , proto mu šly útoky špatně. V momentu , kdy se příšera dostala blízko k němu , zavřel oči a máchl mečem. Příšera se válela na zemi , přeříznuta v pase. Dyran se v duchu zaradoval. Jakmile mu ale na ruku skapala tmavá krev příšery , udělalo se mu špatně. Rozhlédl se. Těla ubohých vesničanů ležela v kalužích krve. Někteří měli useknutou hlavu , která stejně skončila rozdrcena pod nohy příšer. Někteří měli rozpáraná břicha a jejich vnitřnosti se válely po zemi , nebo prostě jen byli probodnuti. Tentokrát se zapojil i kůň. To co udělal Dyrana zarazilo. Začal požírat mrtvoly vesničanů. Teď se mu opravdu zvedl žaludek. Hlava se mu motala a ruce se třásly. Padl na kolena a zíral na svůj odraz v krvi.
Zinara zabíjela jednu příšeru za druhou. Hoarovi to šlo tak snadno a on si tady klečí , třesoucí se jako malé dítě bojící se tmy. Když už příšer zbylo málo , vesničané si dodali odvahy.
Jejich odvaha však znovu poklesla , když se za dívkou objevil obrovský vlk a na jeho hřbetě hrdě seděl chlapec s hnědými vlasy v černém plášti a meči u pasu. Majitelka monstrózního koně vyrazila směrem k Dyranovi.
Blonďatý chlapec se zamračil. Pomalu se zvedl a připravil si meč. Dívce se na tváři objevil pohrdavý úsměv. Zinara se snažila setřást příšery a dostat se k Dyranovi. Tu dívku znala.. věděla , že je opravdu silná , ale nemohla si vzpomenout , kde ji viděla. Dívka stiskla pevně meč. Dyran ji pozorně sledoval. Nečekaně vyrazil. Máchl mečem , ale dívka byla rychlá. Zezadu ho praštila loktem do hlavy. Dyran se zapotácel. Hlavu měl jako v ohni , ale snažil se udržet na nohou.
Dívka se chystala na konečný útok , ale Zinara odrazila její meč. Konečně se dostala od příšer.
Chlapec mezitím slezl z vlka , který pomalu s hladovým výrazem zamířil k vesničanům. Elian chvíli čekal na šanci , dostat se k sestře.
Když jeho sestra Caira začala nad Zinarou vyhrávat , přiskočil k dívce a praštil jí do spánku.
Oba dva byli rychlí. Caira si přivolala koně , Elian vlka. Naložil Zinaru na jiného , menšího. Dyran se snažil přejít bolest hlavy a Hoar chránil vesničany. Elian s vlky zmizel v lese. Caira odvolala příšery a jen se spokojeným výrazem si prohlížela Hoara.
"K čemu i bude , unést Zinaru?!" Hoar soptil , ale snažil se zachovat klid.
"To ti nemůžu říct , ale týká se to její ničivé moci." zamířila do lesa a po chvilce také zmizela.
Hoar zaraženě stál na místě. Jestli Zinaru pohltí temnota a využije její moc ….. jsou ztraceni...


































"Sakra měl jsi sebrat toho kluka! Zinara má sice moc , ale ten kluk ji má větší. Víš že nerada improvizuju." Caira stála nad Zinarou , která byla v bezvědomí.
"No tak promiň , že jsem vůbec přišel." Elian se na ni nasupeně podíval. Píšťalku vrátil zpět Avërillovi , který se držel od dívky dál.
Caira si povzdechla." Myslím , že Hoar nějakou chvíli popřemýšlí o plánu a pak nás bude sledovat."
Pohladila koně po čumáku.
"Budeme jí muset vzít do hradu Cavëllu , ale je to odtud hodně daleko." Avërill se odvážil přiblížit.
Caira kývla.
" S Elianem jí tam vezmeme , ty leť zpět ke své paní a řekni jí , ať pošle alespoň tři mágy." pousmála se na něj.
Avërill si povzdechl . Kývl a nasedl na draka. Elianova draka vzal sebou.
Ostrohřbet se čtyřmi ocasy tu zůstal spolu s dalším , který vezl Zinaru.
Když Avërill odletěl , Elian se podíval na sestru s pobaveným úšklebkem.
"Co se stalo , že mu nejdeš po krku?"
"Nic, jen na to nemám čas." zamumlala.
Chlapec jen zavrtěl hlavou a prohlížel si Zinaru. Chvíli přemýšlel , co s ní , až dojedou do Cavëllu.
"Může se hodit." Caira pokrčila rameny a vyšvihla se na koně. Naznačila bratrovi , aby ji následoval a zamířila přes hory.
"Cesta bude nebezpečná , zvlášť , jestli Hoar vymyslí plán , jak nás dostihnout a dostat tu holku zpět." mlčky se podívala na Zinaru. Povzdechla si.
Cesta ubíhala pomalu. Vlkům nedělalo problém vyšplhat se na vyšší kamenné výstupky , ale Caiřin kůň s tím měl problém. Po pěti hodinách přejeli hory. Sourozenci hleděli na rozlehlé zelené pláně a obrovské lesy. Při pečlivém pozorování , bylo možné spatřit několik malých vesnic.
"Utáboříme se někde v lese.." Elian se protáhl. Zamířili přes pláň. Chlapec každou chvíli kontroloval Zinaru , jestli se neprobrala. Delší chvíli , co nedávala pozor , dívka seskočila z vlka a rozběhla se pryč. Byla ale příliš unavená a nohy se jí pletly. Caira ji jen otráveně sledovala. Pak pobídla koně a rozjela se za ní.
Zinara trochu zrychlila. Ztrácela dech. Caira jí kvůli času netrápila a čapla jí za košili. Praštila jí do spánku a znovu omráčila na nějaký čas.
"Příště jí budu muset svázat." uchechtl se chlapec a znovu vyrazil k lesu. Když už se konečně utábořili , Caira svázala Zinaře nohy a ruce. Vzalá jí dýku a meč a opřela ji o strom.
Elian seděl u ohně a hrál si se stéblem trávy . Pomalu se začínalo stmívat.
Zinara se pomalu začala probouzet. Bolest jí projížděla hlavou a jediné na co se zmohla , bylo to , že pozorovala sourozence.
"Hm.. už jsi vzhůru. " Caira se k ní otočila.
Zinara ji propalovala pohledem.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama