prolog - MASD

25. října 2012 v 16:51 | Renion

Běžela lesem , vyděšená a zmatená. Dlouhou bílou sukni si držela , aby neupadla a unavené nohy se jí pletly. Světlé hnědé vlasy vlály náporem větru a nádherné zelené oči hledaly úkryt , kde by se mohla schovat. Ruce měla poškrábané od větví a trnitých keřů , kterými proběhla. Zahlédla dlouhou stěnu popínavých rostlin. Doběhla k ní v naději , že najde úkryt , ale nahmatala jen studený kámen. "Bože prosím..." zašeptala a otočila se.
Zády se přitiskla ke kamenné stěně a zděšeně se dívala na jezdce , na přenádherném koni. Jezdec se krutě usmál. Odhrnul si z čela dlouhé havraní vlasy a seskočil z koně. Rudýma očima si vychutnával její zděšení. Dívce se v očích objevily slzy.
"Tak toto je ta slavná. Ten poslední anděl." vytáhl meč. "Celou dobu jsem tě měl před nosem a ty sis vychutnávala můj vztek... Já ale nejsem hloupý sestro." v očích se mu zablýsklo."Proč?." zašeptala rozechvěle dívka. "Proč jsi zradil svou rodinu... Jsme andělé.. jsme dobro." vzlykla. Její bratr se pohrdavě zasmál. "Ne sestro.. já nejsem anděl. Já jsem démon za maskou anděla." přistoupil k ní."Ty už jsi stratila hodnost anděla , ale tvoje křídla ti zůstala. Proto tě můžu zabít." Řekl to chladně a nemilosrdně. Dívka se svezla podél zdi na zem.
Na kameni se táhl pruh krve. Snažila se nadechnout."Šťastnou smrt sestřičko. Byla jsi poslední anděl." Nasedl na koně."Avërille..."Dívka se ze všech sil snažila udržet na kolenech. Bratr se ani neohlédl. Padla mrtva k zemi. Avërill se spokojeně usmál a zamířil do hradu své paní. Procházel chodbama z černého Onyxu , až došel k masivním dřevěným dveřím , vykládaným drahokamy. Vstoupil do velké místnosti.
Naproti němu se tyčil trůn , též z černého Onyxu , jako zdi. Na trůnu seděla žena v nádherných bílých šatech , pracně zdobených Elfským zlatem , s černou korunou posazenou na dlouhých bílých vlasech. Zvedla se a Avërill zahlédl obrovská černá křídla. Poklekl před ní."Má paní , poslední anděl byl zabit." opatrně se ženě podíval do očí."Hm.. ne tak docela." sladce se usmála a sáhla po dýce."I v tobě přežívá , někde hluboko ukrytý anděl." pozvedla dýku. Avërill se postavil."Nechť je i tato část zničena." pronesl rozhodně a rozepnul si temně modrou košili. Žena mu dýkou vyřezávala na hrudi magický kruh. Bylo to hodně bolestivé , ale on věděl , že to musí vydržet. Znamení pálila a zářila. Musí se pomstít... za to , co andělé udělali jeho matce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama