Prosinec 2012

jednorázovka

2. prosince 2012 v 10:25 | Ren
po dlouhé době zase tu :) Nechtěli by jste to jako povídku? :D mě to baví xD


nevím jak to pojmenovat , tak to bude bezejmenná :D


Dlouhá temná chodba , široká jako dva domy , ze studeného kamene. Na každé straně chodby bylo malé okýnko , kterým sem proudilo světlo. Chodbu osvětlovaly pochodně , které nikdy neuhasly. Tahle hra v této chodbě byla prolnuta magií.
"Jo už to chápu." kývl jsem a usmál se na dívku , která mi vysvětlila hru. Magická hra , kdy se envídaně jeden z modrého týmu , sídlícího na jedné straně , nebo z červeného týmu sídlícího na druhé straně stane bossem. Velkým démonem chrlícím oheň a chránící svůj tým.
Trochu jsem se zatřásl. Když někoho sežehne plamen bossa a on ztratí všechno své HP , vrátí se zpět na svou stranu , bez bodů , které pro svůj tým posbíral.
"Hra za čne za deset vteřin!" odněkud zezhora se ozval hlas. Ukázalo se odpočítávadlo.
"Hologramy." usmál jsem se. Podíval se na dívku vedle sebe.
"Děje se něco ?" zeptala se nádherným uklidňujícím hlasem.
Jen jsem zavrtěl hlavou , stiskl pevněji meč a připravil se na start.
"Boss neznámí" náhle se ozvalo a všichni se zarazili. Začali se od sebe vzdalovat. Kdokoliv mohl být Bossem modrého , nebo červeného týmu. Přitiskl jsem se ke zdi. Jediné co jsem potřeboval , je dostat se co nejblíž ke stanovišti modrého týmu a vzít jim pár pírek , které byly za body. Sunul jsem se podel zdi a pozoroval ostatní.
Zastavil jsem se. Za mnou se zvedalo něco obrovského. Jeho dech jsem cítil až na zádech. Mohutné čelisti se připravily k útoku. Hbytě jsem uhnul , ale bylo to o fous.
Boss byl objeven a pořádná hra mohla začít. Byly jsme předem rozděleni. Někteří útočili na to velké stvoření s hlavou psa , s rohy jako beran a mohutným svalnatým fialovým tělem jako dobře vyvynutý ještěr. Začal chrlit oheň . Všichni se stáhli a já p okračoval dál. Měl jsem nejsilnější útok , takže jsem se prosekával vpřed. Každou chvíli jsem čekal útok toho stvoření , ale dočkal jsem se věty: " Útočí nám na strážce!" otočil jsem se. U stěny našeho červeného stanovičtě stál rudý drak. Zřejmě ožil ze sochy , aby chránil poklad své strany. Teď se odehrával boj mezi Strážcem v podobě obrovského draka a Bossem.
Někdo mě s razil stranou. Ztratil jsem HP o polovinu. To nebylo dobré ,ale do ničeho jsem nenarazil. Čekal jsem tvrdou chladnou zeď , ale za mnou se táhla chodba. Pomalu jsem se zvedl a vešel do chodby. Náhle nastalo ticho. Řev z boje nebyl slyšet. Předemnou se táhla dost široká skalní římsa. Nalevo byly velké dlouhé schody stáčející se do spirály a na dně té spirály.... fialová tekutina čekající na přichod hráče ,aby ho mohla pohltit. Hnusní kostlivci předstírající spánek , aby se zas jednou mohli najíst lidského masa. Tohle už nebylo součástí hry. Tady už jsme mohli normálně zemřít. Zorničky se mi rozšířili. Věděl jsem , že ve hře je zakázáno použít magii. Vrátil jsem se co nejrychleji zpět.
"Zastavte! Zastavte hru! " zařval jsem. Všichni se otočili na mě , včetně Bosse.
"Je tu nebezpečí pro naše životy ,tohle už do hry nepatří! Musíme odsud rychle zmizet , než se probudí.
ukázal jsem an otvor za sebou.
"A kudy jako? Teleportovat se nemůžeme ,dokud neskončií hra." křikla jedna dívka. Země se začala lehce třást.
"Zrovna tou chodbou... je zam východ." pobídl jsem je , aby si pospíšili. Chlapec se už z Bosse změnil zpět.Třicet hráčů jsem vedl po skalní římse. Tentokrát jsem použil magii. Vznášel jsem se nad nimi a hlídal je , aby nespadli a přitom kontroloval kostlivce a fialovou síru.
Ano , začali se probouzet. Kosti zacvakaly akostlivci se zvedli.
"Pospěšte si!" snažil jsem se je popohnat. Síra se začala valit a plnit spirálu schodů.
Všichni byli za skalní římsou. Rychle jsem přelétl k rozbořeným k amenům. "Odstupte." zatlačil jsem je úzkou chodbou dozadu. Zaměřil jsem svůj pohled a svou mysl ne jedno místo.
" Dveře proti síře , odolné kostlivcům" trochu jsem se pousmál , jelikož m i tato věta přišla směšná.
Kostlivci zdolali spirálu a mířili sem. Dveře se pomalu tvořily. Síra narazila do spodní části dveří. *Jsou v polovině* pomyslel jsem si. Už byly skoro hotové. Zpoza rohu se vyřítil kostlivec. Děsivě hučel a klepal kostma. Čelisti měl ještě červené od krve jiných lidí. "Dvěstě západů!" vykřikl jsem a natáhl ruku ke d vfeřím.
Ty se začali upevňovat do skály.
Když bylo hotovo , ohlédl jsem se na vyděšené hráče.
Za nimi prosvitovalo světlo východu.
"Jde se na svobodu." pousmál jsem se. Vyvedl jsem je ven. Objevily se zelené pláně a černý les.
"Tohle není náš svět!" vykřiklo několik hráčů.
"Není." vydechl jsem. "Veď nás... doveď nás domu." ruku na rameno mi položila dívka s dlouhýmy blond vlasy.
Teď mě brali jako vůdce. Hra , která se stala nejvíce žádanou , se stala zároveň i pastí. Za tímhle muselo něco být. Ta chodba tam nemohla jen tak náhodou. Podíval jsem se na skálu za sebou , odkud jsme vyšli.
*Musím je dovést domu.... do naší doby.* věděl jsem , že to možná nedokážu , ale musím....